Narodil jsem se roku 1989 do světa, který rostl. Teď se učím žít ve světě, který se štěpí. Patřím ke generaci, které se dlouho zdálo, že směr dějin je jasný. Ne proto, že bychom o tom jako děti přemýšleli politicky nebo ekonomicky. Prostě jsme v tom vyrůstali.
Přišla demokracie, hranice se otevíraly, zboží z celého světa zlevňovalo, internet všechno spojoval, cestování se stávalo samozřejmostí a kariéra vypadala jako postupný pohyb vzhůru. Svět měl být čím dál propojenější, efektivnější, levnější a dostupnější. Odmalička jsme zobali modré pilulky a žili v iluzi krásy a prosperity. Byla to doba hyperglobalizace. Mezi polovinou 80. let a rokem 2008 prudce rostl podíl světového obchodu na HDP. Svět, do kterého jsem se narodil, se během mého dětství a dospívání dramaticky otevřel. A pak, přesně ve chvíli, kdy jsem měl vstoupit na pracovní trh, se tenhle příběh zasekl.
Co se dočtete dál
- Jak se přetváří globalizace v glokalizaci a deglobalizaci.
- Jaké riziko odhalily finanční krize, covid, válka na Ukrajině a logistické šoky.
- Jak firmy mění rozhodování z hlediska ceny na hledisko odolnosti a bezpečnosti
- Jak se mění role značek a význam lokální autenticity v globálním dosahu.
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
Více informací ze světa ekonomiky, investic, technologií, práva či lifestylu si přečtěte v
aktuálním vydání týdeníku Ekonom.
