Sociální sítě vs. klasická média. Žijeme v paradoxu, nevěříme zprávám, které tak rádi čteme

Čerstvě vydaný Digital News Report 2026 přináší jednu zásadní novinku – poprvé v historii jsou sociální sítě a videoplatformy nejčastějším zdrojem zpráv. Předstihly televizní zpravodajství, zpravodajské weby a aplikace klasických médií.

Je to zjevný a neúprosný trend. A navíc se netýká pouze mladých lidí, postupně zasahuje téměř všechny věkové skupiny.

Zajímavé je, že celková důvěra v média je podle reportu nižší než důvěra v jednotlivé mediální značky. Mediální analytik Filip Struhárik ze slovenského Denníku N to vysvětluje tím, že lidé obsah klasických médií stále sledují, ovšem na sociálních sítích. „To vytváří propast v důvěře: lidé hodnotí stejný obsah méně důvěryhodně, když k němu přistupují přes online platformy, než když ho sledují přímo z mediálního zdroje,“ říká Struhárik.

Je tu tedy jedna malá dobrá zpráva a několik velmi špatných. Ta dobrá je, že práce klasických novinářů je stále žádána, je jí potřeba. Mezi ty špatné patří fakt, že se lidé vzdalují klasickým způsobům přijímání informací. Vystavují se té záplavě chaotického informačního šumu, v němž lze sice tu a tam najít důvěryhodné a užitečné údaje a data, ale spíše jsou v menšině vedle zábavy, dezinformací, manipulací a zbytečností. V takovém prostředí vyhrávají manipulátoři a marketéři politického populismu. Je to svět, který dokáže ovládat masy skrze emoce a nízké pudy.

Mladé lidi zasáhla „brainrot“ epidemie. Kognitivní úpadek jich zaznamenává čím dál více, ukazuje studie

19. 5. 2026 ▪ 3 min. čtení

Dnes už máme k dispozici mnoho důkazů o tom, že sociální média demokracii neprospívají. Většina moderních evropských států o tom na úrovni nejvyšších politiků alespoň přemýšlí. U nás nikoli. Premiér Andrej Babiš už dlouhé roky spoléhá v komunikaci s veřejností hlavně na své sociální sítě. Tam si může říkat, co chce, a nedostává od nikoho nepříjemné otázky, které by ho vedly k nějaké odpovědnosti. Je to základní přístup celé té části našeho politického spektra, které je zrovna u vládní moci. Ale ani ta zbylá část, často označována jako demokratická, na tom není o moc lépe. Možná verbálně, nikoli ovšem skutky. I proto se tu nikdy pořádně neotevřela skutečná debata o tom, jak zacházet se světem sociálních médií. Určitě ne taková debata, na jejímž konci by mohly být vážně míněné návrhy nových pravidel pro digitální prostor nebo lepší mediální výchova na školách. 

Novináři v Česku to zatím naštěstí nevzdávají, jakkoli mají dnes asi nejtěžší podmínky pro práci, co kdy měli. Díky tomu se třeba můžeme dozvědět, co se skutečně děje na ministerstvu životního prostředí pod vládou Motoristů. Protože z jejich Facebooků se to člověk opravdu nedozví. Díky práci novinářů víme mnohem víc o tom, jací vykukové z hnutí ANO se snaží dostat k moci nebo jací už tam u moci jsou.

Jestli ovšem necháme v nekontrolovaném běhu stroje na vydělávání peněz pomocí rozdmýchávání zlosti a šíření nesmyslů, kterým říkáme sociální sítě, budeme toho vědět čím dál tím méně. Každý by měl zvážit, jaké to bude mít následky.