Velká část ekonomických debat o umělé inteligenci se soustředí na tři otázky: nakolik zvýší produktivitu práce, jak velkou část pracovní síly může v některých scénářích nahradit a zda nepovede k dalšímu růstu příjmových a majetkových nerovností. To jsou legitimní otázky, zároveň ale nevyčerpávají celý problém. AI otevírá i širší téma, a sice zda dokážeme technologický pokrok efektivně převádět do obecnějšího růstu životní úrovně.
S tím souvisí i méně často zmiňovaná teze: AI může v některých oblastech snížit význam náhody, kontaktů nebo vstupního kapitálu při realizaci dobrého nápadu. Schopný jednotlivec nebo malý tým může díky AI rychleji testovat hypotézy, tvořit prototypy, analyzovat data, psát texty nebo vstupovat na trhy, na které by dříve potřeboval podstatně větší zázemí nebo kapitál. Pokud se tento efekt v budoucnu dále potvrdí, může to vést k historicky mimořádně vysoké výnosnosti lidského kapitálu, minimálně tedy znalostí, schopností a úsudku.
Práci vám nevezme umělá inteligence, ale kolega, který se ji naučí lépe využívat, říká makroekonom Aleš Maršál
Místo toho, abychom se ptali, zda bude kvůli AI nutné přesouvat pracovní sílu do jiných oborů, dává smysl ptát se i na to, zda nám AI neumožní zkrátit pracovní týden při zachování stejné, nebo alespoň podobné, úrovně mezd. Plošný přechod z pěti pracovních dnů na čtyři by samozřejmě závisel na produktivitě, organizaci práce a konkrétních odvětvích. Docela možná by pro řadu lidí ale představoval i jakýsi dlouhodobě udržitelný „stálý stav“, protože (smysluplná) práce do lidského života v nějaké podobě nepochybně patří.
Z podobného žejdlíku je možné se ptát, zda by AI nemohla otevřít prostor pro reálné testování univerzálního základního příjmu, pomoci s klimatickou krizí, řešením pandemií nebo předcházením ozbrojeným konfliktům. Místo hledání cest k těmto cílům se debata nezřídka soustředí na negativní, ba dokonce katastrofické scénáře. Debata o rizicích AI je určitě nutná, ale neměla by vytlačit debatu o tom, jak její přínosy také co nejlépe využít.
Nakonec totiž nebude rozhodovat jen samotná technologie, ale i pravidla, pobídky a schopnost koordinace mezi státy, firmami a dalšími aktéry. Zkušenosti z klimatické politiky, bezpečnosti nebo globálního zdanění ukazují, že právě koordinační selhání bývá často nejtěžší částí celého problému.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
