Nezřídka se v různých debatách objevuje přesvědčení, že česká ekonomika, a případně Česká republika jako země, je malá. Někteří dokonce občas použijí téměř pohádkový termín „maličká zemička“, když hovoří například o našem nedávném sportovním, politickém či ekonomickém úspěchu.

Slovy klasika: „Ano, dobře. Ovšem tak tomu není.“ Tedy pokud se nebudeme srovnávat pouze s hodně velkými ekonomikami, což ale může dělat téměř kdokoli. Dlužno dodat, že bohudík a bohužel zároveň. Bohudík z toho důvodu, že naše váha není zanedbatelná téměř v jakémkoli vyjádření; bohužel z toho důvodu, že nemůžeme z našich ekonomických problémů vinit jenom okolí nebo oblíbené „externí“ faktory – rozuměj Německo, eurozónu, cla v USA, Čínu, energetickou krizi atp.

Řečí čísel: naše středně velká bezmála jedenáctimilionová země se ekonomicky podle údajů Světové banky řadí celosvětově na 46. místo a v přepočtu na paritu kupní síly velmi podobně (49.), což znamená, že jsme těsně v první čtvrtině všech měřených zemí. V rámci EU tvoříme asi 1,8 procenta celkového HDP a řadíme se přesně do jejího středu. Zároveň z hlediska ekonomické vyspělosti měřené skrz HDP na obyvatele jsme na tom ještě o poznání lépe, a sice kolem 32. místa, což nás podle definic MMF a OECD řadí mezi vysokopříjmové ekonomiky.

Trendově si také nevedeme špatně: na slušných pozicích se držíme celkem dlouhodobě, a i vzhledem k tomu, že států spíše přibývá, je to vlastně úspěch. Aneb do finále mistrovství světa ve fotbalu je také dnes těžší se dostat než před šedesáti lety, o čemž by zrovna naši fotbalisté odkazující se na to, že „každý dnes přece může porazit každého“ mohli vyprávět.

Naše střední velikost s sebou přirozeně přináší svá úskalí. Místo trochu pohodlného „můžeme jen příjemně překvapit“ máme značnou odpovědnost za to, jak to u nás vypadá bez ohledu na to, jak to vypadá jinde. Minimálně do značné míry, ale my se jí při vší úctě nemůžeme zříkat. Platí to dokonce i v časech, kdy v okolí létají ekonomické hromy a blesky a Mordor je na vzestupu. A buďme za to rádi – rozumná velikost, vnitřní trh a částečná ekonomická autonomie jsou zřídkakdy na škodu, a především to znamená, že se s námi musí přímo či nepřímo aspoň částečně počítat prakticky v jakékoli formaci, která se schází.

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist