Demokracie jako ekonomická technologie. A proč její opotřebení bolí víc, než si myslíme

Demokracie není politický luxus, ale růstová technologie, která každým rokem svého trvání zvyšuje výkon ekonomiky. A její opotřebení proto znamená ztrátu budoucí prosperity. Píše ve svém komentáři na Substack ekonom David Navrátil. 

Nová studie ukazuje, že demokracie není jednorázový ústavní upgrade, ale dlouhodobá technologie na generování růstu. Jenže funguje jen tehdy, když má všechny součástky: svobodu slova, svobodu asociací a legislativní brzdy moci. Když je politici „poškrábou“, výkon celé ekonomiky klesá. Stejně jako když vám v elektrárně odejde jeden nevinně vypadající ventil.

Liberální demokracie jako ekonomický stroj, ne politický ornament

V politické debatě se demokracie často redukuje na volby. Ekonomové ji zase rádi vidí jako neurčitou „institucionální kvalitu“. Ale nová studie Vanessy Boese-Schlosser a Markuse Eberhardta How Does Democracy Cause Growth? rozřezává tenhle megakoncept na jednotlivé díly a sleduje, které z nich nesou motorový výkon.

Jejich výsledek je jednoduchý, ale převratný: ekonomický přínos demokracie nestojí na samotných volbách, ale na schopnosti společnosti mluvit, sdružovat se a kontrolovat moc. A co víc, efekt demokracie není jednorázový. Je permanentní. Každý rok v kvalitní demokracii zvyšuje růst HDP na hlavu. Tenhle „perpetual dividend“ autoři vidí konzistentně napříč 157 zeměmi mezi lety 1959–2018.

Rozhovor

Češi pracují a spoří, jako by jeli na kole bez přehazovačky. Našlapou se tak mnohem víc než bohatší sousedé

15. 11. 2024 ▪ 13 min. čtení

Tenhle závěr posouvá diskusi z rámce „demokracie vs. autokracie“ do zcela jiné roviny: demokracie je růstová technologie, která funguje pouze tehdy, pokud jsou její komponenty sladěné. Když některá z nich selže, zbytek systému se sice ještě chvíli točí, ale celkový výkon začne klesat.

Teorie: co dělá z demokracie ekonomickou technologii

Autoři navazují na Douglasse Northa, ale přidávají aktualizovaný, empiricky měřitelný model. Tvrdí, že ekonomický růst stojí na třech blocích:

• Pobídky a příležitosti: silná ochrana práv, nízké riziko vyvlastnění, důvěra v budoucí pravidla.
• Velikost trhu: obyvatelstvo, otevřenost.
• Rozložení politické moci: schopnost společnosti kontrolovat rozhodování vlády, pluralita hlasů.

Demokracie je „součástka“, která ovlivňuje všechny tři. A protože se opírá o sadu institucí, není to binární věc. Výkon stroje závisí na tom, zda běží i svoboda slova, svoboda asociací a brzdy exekutivy. A nejen na tom, jestli se jednou za čtyři roky vhazují lístky.

Bez svobody slova firmy neví, co se ve společnosti děje, nejsou schopné reagovat na signály; bez svobody asociací se zájmy občanů a firem nedostanou do systému; bez legislativních brzd exekutivy mizí předvídatelnost. Ekonomika se ocitne v mlze, a investice padají.

Demokracie nezařídí skok – zajišťuje trvalou akceleraci

Když se země stane liberální demokracií, nevyskáče její HDP na novou úroveň. To by byla pohádka. Realita je jiná: růst se postupně zrychluje.

• Prvních 10–15 let je slabých – „turbulentní mládí demokracie“ (politické přetahování, konflikt očekávání, institucionální chaos).
• Od cca 15. roku začíná růst zrychlovat.
• Po 40–50 letech je kumulovaný efekt víc než +20 % HDP na hlavu oproti scénáři bez demokracie.

Tento vzorec vidíme napříč Afrikou, Latinskou Amerikou, Evropou i v postkomunistických zemích. Studie přitom kontroluje za obchod, populaci i rozdílné trendy.

Tahle část je klíčová pro dnešní debatu: demokracie funguje s časovým zpožděním. Kdo ji hodnotí podle dvou volebních cyklů, nevidí její skutečný výkon.

Ne volby, ale svoboda slova a asociací táhnou dlouhodobý růst

Když autoři rozeberou demokracii na střední a nízké úrovně institucí, zjištění začnou být fascinující:

Uvnitř „volební demokracie“ (polyarchie)

• Svoboda projevu – nejsilnější dlouhodobý efekt na růst. Země, kde mohou lidé mluvit a kritizovat, rychleji inovují, lépe přidělují zdroje, mají efektivnější veřejnou správu.
• Svoboda asociací – podobně silná. Od odborů po profesní svazy: zapojení zájmových skupin zlepšuje kvalitu politik, brání zachycení státu úzkými elitami.
• Čisté volby – pozitivní, ale stabilní a spíše středně silný účinek. Jsou nutnou podmínkou, ne však hlavním motorem.

Jinými slovy: bez svobody slova je demokracie ekonomicky slepá, bez svobody asociací chromá.

Uvnitř „liberálního jádra“ (checks and balances)

• Judicial constraints (soudní brzdy) – silné v prvních 20–30 letech, pak efekt mizí.
• Legislativní brzdy exekutivy – slabší zpočátku, ale klíčové v dlouhém období. Vyspělé demokracie těží hlavně z fungujícího parlamentního dohledu.

A největší překvapení: rule of law jako samostatná proměnná neukazuje statisticky významný vliv, pokud kontrolujeme za ostatní instituce. Důvodem může být nedostatek variace: většina zemí měla nějakou formu právního rámce, nebo extrémně dlouhý časový horizont, který současná data nezachytí.

Proč to ekonomicky dává smysl: demokracie jako informační systém

Ekonomika je komplexní trh informací. Ceny, preference, technologie.. Všechno jsou to signály, které se musí rychle šířit. Autokracie mají jednu zásadní slabinu: selhání v přenosu informací nahoru.

Když úředníci a podnikatelé nevědí, co si lidé skutečně myslí, čeho se bojí nebo co je štve, nemohou plánovat. A když politická moc nemá protiváhy, nevěří jí investoři.

V Eberhardtově a Boese-Schlosserově mechanickém popisu to znamená:

• Svoboda slova = nízké informační tření (méně „signálového šumu“).
• Svoboda asociací = lepší mapování preferencí, lepší design politik.
• Legislativní brzdy = stabilita očekávání (nižší politická rizika).

Tohle je – přeloženo do ekonomie – „nižší riziková prémie“ a „vyšší investiční horizont“. Zjednodušeně: demokracie snižuje diskontní sazbu celé ekonomiky.

Česko: jsme ve fázi „po třicítce“ demokracie – a to je zlomový bod

Pro střední Evropu je tahle studie významná hned ve dvou ohledech:

1. Jsme právě v pásmu, kde se efekt demokracie láme

Podle dat z jiných zemí se kolem 25–30 let od přechodu láme fáze:

• soudy přestávají být hlavním zdrojem stability,
• hlavní roli přebírá legislativa a kvalita debaty,
• svoboda slova a asociací se stávají největšími hybateli růstu.

To znamená, že útoky na veřejnoprávní média, pokusy o omezování občanského sektoru nebo obcházení parlamentu nejsou jen „politické spory“. Jsou to přímé zásahy do růstové technologie.

2. Přicházíme o „permanentní demokratickou dividendu“

Podle studie každá dekáda v kvalitní demokracii přidává kumulativně 4–5 % HDP navíc.

Pokud se instituce erodují, a V-Dem i Freedom House ukazují, že část regionu je na cestě k „hybridizaci“, přicházíme o budoucí růst, který by jinak přišel automaticky. To je ekonomická ztráta, která se neprojeví ve volebních průzkumech, ale v dlouhodobé konkurenceschopnosti.

Co z toho plyne pro politiku a byznys

1. Největší ekonomický problém střední Evropy není nízká produktivita, ale eroze institucí.

   Technologie se nakoupí, instituce ne.

2. Svoboda slova a asociací jsou ekonomické vstupy, ne luxus.

   Náklady jejich oslabení jsou podobné, jako kdyby vláda zrušila patentový úřad nebo statistický úřad.

3. Brzdy moci jsou klíčové po třiceti letech demokracie – tedy teď.

   Parlamentské procedury, transparentnost, koaliční vyjednávání – věci, které se zdají nudné – jsou hlavními garanty růstu.

4. Demokratická dividenda není zaručená ani nezvratná.

   Studie ukazuje jasně: pokud instituce erodují, efekt mizí. Tedy demokratická ekonomická výhoda je podmíněná.

5. Byznys by měl více mluvit o institucionálních rizicích.

   Politická rizika nejsou „externí“ – jsou to vnitřní parametry investičních modelů. A Slabší demokracie = vyšší riziková prémie.