Kluzcí, když se láme chleba. Před 110 lety selhali předáci sociální demokracie v tzv. knoflíkové aféře

Nebuďte debilové. Tak ostře a jednoznačně se nedávno vyslovilo Polsko na adresu všech, kdo papouškují lživou ruskou propagandu, že za náletem ruských dronů do polského vnitrozemí může být Ukrajina. A je smutné, jak už ani nepřekvapilo, že výzva od severních sousedů padla i na jednoho z šiřitelů téhle lži v Česku, prvního místopředsedu Sociální demokracie (SOCDEM) Lubomíra Zaorálka.

Inu, nastal čas lámání chleba. Éra, kdy šlo nejstarší českou stranu řadit do tábora demokratů, je pryč. Šéfka SOCDEM Jana Maláčová svou zdecimovanou partaj – respektive torzo, které z ní zbylo po letitém okopávání od Miloše Zemana a Andreje Babiše – před nadcházejícími volbami bezskrupulózně nacpala do komunisticko-nacionalistického výtahu k moci s názvem Stačilo!. Podmínkou přežití sociální demokracie se tak stalo přikrčení a vstřícnost k Moskvě.

Beneš vsadil na špatné koně

Taková selhání jsou však, jak známo, ve 147leté historii strany skoro tradicí. Asi netřeba připomínat zradu předsedy ČSSD a pozdějšího čelného papaláše KSČ Zdeňka Fierlingera v roce 1948. Ostudou je i starší takzvaná knoflíková aféra, ve které před 110 lety – v září a říjnu 1915 – sehrálo významnou roli sociálnědemokratické lavírování, podlézání i „pytlíkovství“. Tragikomicky působí, že už tehdy chybně vsadil na spolehlivost předáků sociální demokracie Edvard Beneš.