Přeprioritizováno. Problémem EU není absence dostatku vzletných cílů, ale prosperita

Je to rok, co byla zveřejněna Draghiho zpráva, která sice nepřinesla nic zásadně nového o stavu ekonomiky EU, ale autorita jejího autora pomohla k jejímu vyslyšení, nebo jak to dnes vypadá, spíše k jejímu oslyšení. Ukázala, že základním problémem EU je uvadající prosperita, která snižuje její význam ve světovém obchodě i v mezinárodní politice. EU je možná oblast, v níž by chtěl žít každý, ale chtěl by tam i podnikat?

Za rok, který uplynul, se toho tak vlastně moc nezměnilo. Regulace dál expanduje, byť jeden její dříve schválený výsek (ESG) byl odložen, nikoliv však zcela zrušen. Naopak: přichází další reporting, který bude vyžadovat nové zaměstnance nebo alespoň poradenské firmy, zkrátka další náklady, aby ti, kteří výrobky skutečně vyrábějí a hodnoty skutečně vytvářejí, je vlastně vůbec dál vyrábět/vytvářet mohli.

Navzdory Draghiho zprávě pluje EU jako velký parník – nebo spíše nadnárodní korporace – ve stanoveném směru dál. Prokazuje to i nová zpráva o stavu unie přednesená šéfkou Evropské komise tento týden. Je charakteristická spoustou vizí, priorit, cílů, hodnot a nástrojů, které jsou stále ovšem jen na papíře. Základní myšlenkou je vytvoření toho či onoho programu.

Díky podcastu Bruselský diktát pochopíte, že pro nás Čechy má mnohem větší význam dění v Evropě než v Praze a v Česku vůbec. Celé díly poslouchejte na

HeroHero Opinio Forendors

Přitom problémem EU není absence dostatku vzletných cílů, ale, jak už bylo výše uvedeno, prosperita. Od ní se totiž odvíjí absolutně vše ostatní. Boj s klimatem, sociální nerovností či vlastní bezpečnost. Vytváří ekonomickou sílu, kterou musí brát ostatní partneři vážně. Prosperita se ovšem vytrácí v balastu „papírování“ a zákazů, takže na mezinárodním poli EU dlouhodobě ztrácí, což se ostatně potvrdilo nejenom při vyjednávání obchodní dohody s USA. EU se stává závislou a z tohoto titulu i zranitelnou.

Jaká to novinka po zkušenostech z covidu. Tenkrát sice šlo „jen“ o roušky, dnes už EU vnímá, že jde o energetické suroviny, ale i o ocel, hnojiva, léčiva, solární panely, větrné elektrárny, akumulátory do elektromobilů, výbušniny, software, datacentra, větrné elektrárny atd. A proč? Protože tyto výrobky už v EU nejde či nemá smysl vůbec vyrábět a služby tohoto druhu s ohledem na regulace a energetickou náročnost poskytovat. Takže řešením bude nějaký nový program na evropské akumulátory, e-auto či další solární panely financované nějakým dalším společným dluhopisem?