Evropě chybí inovace: Jak v českém ekosystému přetavit vědecké úspěchy v hmatatelné výsledky

Evropě se nedaří stavět ekonomiku na inovacích. Přestože je zde věda v mnoha oblastech na špičkové úrovni, do ekonomické hodnoty se její výsledky promítají relativně málo. To je jedno z klíčových sdělení nedávné Draghiho zprávy a také pravděpodobný směr budoucí evropské politiky. Pro Česko to platí dvojnásob: start-upy vycházející z akademického výzkumu jsou tu vzácné a nemají silnou podporu ani z univerzit, ani od státu a nakonec ani na kapitálových trzích.

Rozhýbat ekosystém transferu technologií z výzkumu do praxe se v Česku snažíme už mnoho let a ne zcela úspěšně. Nyní máme v rukou výsledky práce týmu evropských expertů, kteří nastavovali transferová prostředí v různých zemích od Finska po Španělsko, a jejich doporučení specificky pro Česko. Těmto doporučením by měly věnovat pozornost akademické senáty univerzit, vedení Akademie věd ČR, krajské samosprávy i centrální vláda. Obávám se, že zatím se nad nimi po česku mává rukou.

Jedno z doporučení směřuje k financování univerzit a výzkumných ústavů. Říká, že pro aktivity spojené s transferem znalostí má být v rozpočtech výzkumných organizací vyčleněno 1–3 %. Aby tomu bylo dobře rozuměno, neříká se tím nutně to, že stát má platit univerzitám a Akademii věd ČR o 3 % víc, byť i to by mohla být cesta, ale především že univerzity a výzkumné ústavy mají peníze na transferové aktivity stabilně alokovat.

Tři procenta financování univerzit a výzkumných ústavů představují nezanedbatelnou částku: pro rok 2025 se jedná o více než 1,5 mld. Kč pro transfer znalostí jen z toho, co jim plyne ze státního rozpočtu. Pro představu, co to znamená pro středně velkou univerzitu: Technická univerzita v Liberci hospodaří každoročně přibližně s 500 mil. Kč z veřejných zdrojů. Doporučení evropských expertů je tedy vyčlenit 5–15 mil. Kč pro transfer znalostí. To rozhodně není přehnané. Pokud má transferová kancelář plnit svoji roli, potřebuje dobře placené experty na ochranu a řízení portfolia duševního vlastnictví, licencování, komercializaci, řízení rizik či projektový management. Kromě toho jsou pro transfer potřeba peníze na tzv. fázi proof-of-concept, aby se projekt posunul do podoby, v níž je zajímavý pro externího investora. Skutečnost? Transferová kancelář na liberecké univerzitě zaměstnává jednoho člověka, celkový roční rozpočet nedosahuje ani 1 mil. Kč.

Na tento nedostatek zpráva evropských expertů upozorňuje: „Většina univerzit má transferovou kancelář obsazenou jedním nebo dvěma lidmi…“ – „Některé transferové kanceláře se patrně zaměřují především na pořádání akcí na podporu podnikavosti, spíše než aby se soustředily na své hlavní poslání účinně podporovat proces transferu znalostí z výzkumu na trh a pro společnost.“

Česká metoda na odhalení rakoviny slinivky získala patent v USA. Neinvazivní způsob detekce karcinomu je světově unikátní

28. 3. 2025 ▪ 2 min. čtení

Experty před necelým rokem prostřednictvím Evropské komise oslovila tehdejší ministryně pro vědu, výzkum a inovace Helena Langšádlová v rámci tzv. reformy transferu znalostí. Záměrem pro jejich oslovení v rámci reformy bylo zaměřit pozornost na oslabenou roli transferových kanceláří, na možnosti sdílení jejich kapacit a zejména pak na možnosti spolupráce transferových kanceláří s inovačními centry zřizovanými převážně krajskými samosprávami.

Stála za tím představa, že má-li se rozvíjet ekonomický model propagovaný konceptem triple helix – tedy skrze úzké provázání byznysu, akademie a veřejné správy –, musí univerzity reflektovat ekonomické priority regionu a veřejná správa nejen tyto priority identifikovat, ale také aktivně pomáhat rozvíjejícím se firmám v klíčových sektorech.

Závěry mezinárodního panelu, který zkoumal český transferový ekosystém, potvrdily a posílily toto hledisko: transferové kanceláře jsou slabé, potřebují se koordinovat s inovačními centry, pozornost veřejné správy a zejména veřejné financování se má otočit směrem k podpoře transferu.

Případné navýšení prostředků s sebou samozřejmě nese očekávání výsledků. Zpráva ve svých doporučeních jasně zdůrazňuje potřebu nastavení a monitoringu výkonových ukazatelů. Zajímavým příkladem, který je ve zprávě popsán a předložen české straně jako inspirace, je nastavení financování transferu znalostí v belgickém regionu Vlámsko. Region má pro transferové aktivity vymezený rozpočet, který rozděluje univerzitám na základě stanovených kritérií: příjmy ze smluvní spolupráce s firmami (30 %), patenty (20 %), spin-offy (20 %), příjmy z evropského programu Horizont (20 %) a jen v malé míře udělené doktoráty (5 %) a publikační aktivita, resp. citace (5 %).

Experti dále navrhují odměňovat dodatečnými penězi transferové kanceláře, které účinně sdílejí některé kompetence mezi sebou, případně spolupracují s regionálními inovačními centry na naplňování národních nebo regionálních priorit. Užšímu propojení transferových kanceláří s regionálními inovačními centry se věnují hned dvě opatření expertního panelu.

Díky práci odborníků z různých zemí Evropy máme k dispozici konkrétní doporučení pro posílení klíčové role akademického sektoru: funkčního transferu znalostí z výzkumu do praxe. A nejde přitom jen o akademický sektor. Jak zdůrazňuje ve své zprávě o konkurenceschopnosti Evropy Mario Draghi, Evropa se musí významně zaměřit na inovace, pokud nechce čím dál víc zaostávat za zbytkem světa. Výhodou těchto doporučení je, že nejsou závislá jen na centrální vládě, ale chopit se jich mohou a mají i regionální samosprávy, samotné univerzity a například také Technologická agentura ČR.

Autor je expertem z Centra veřejných financí při Univerzitě Karlově