V posledních letech se často diskutuje o rostoucím zadlužení americké vlády a v té souvislosti o míře udržitelnosti financování amerického dluhu. Faktem je, že biliony jako by ztratily svoji vypovídací hodnotu a výše dluhů se kupí bez ohledu na to, kdo byl zvolen do čela americké administrativy. Přitom pohledem dnešní perspektivy nám může připadat pozoruhodné, že během mandátu Billa Clintona v závěru devadesátých let americký rozpočet vykazoval přebytky. Po velké finanční krizi, proběhnuvší již před patnácti lety, se zvedla stavidla vládního dluhu a další vlna přišla coby snaha o zmírnění dopadů pandemie. To způsobilo generační inflaci, se kterou se vypořádáváme dodnes.
Hrozí nejen Americe, ale i celému světu riziko problematického refinancování amerického vládního dluhu? Podívejme se tedy, kdo dluhopisy strýčka Sama drží. Držba amerického dluhu leží především v domácích rukou, a to v institucích i amerických domácnostech. Americký dluh dnes dosahuje přibližně 36 bilionů dolarů. Domácí dluh představuje zhruba 78 procent celého balíku. Mimo Ameriku jde tedy pouze o 22 procent. Čtyři pětiny amerického dluhu mezi americkými občany a institucemi dávají financování rozpočtu silnou stabilizační kotvu. Pokud se detailněji podíváme na domácí držitele, vidíme, že 20 procent z celku leží u vládních institucí, 17 procent drží přímo americké domácnosti, 15 procent se nachází v útrobách Fedu. Podílové fondy drží pro své klienty 11 procent, penzijní fondy tři procenta, pouhé jedno procento je u pojišťoven. Další jednotky procent jsou u dalších vládních a municipálních institucí.
Pokud se podíváme na mezinárodní pole, Japonsko drží tři procenta dluhu, Čína dvě procenta, stejně jako Velká Británie. Zbývajících 15 procent je rozprostřeno mezi další desítky států. V médiích probleskují informace o tom, co by se stalo, pokud by Čína přestala nakupovat americké dluhopisy a neinformovaní autoři těchto textů přicházejí s chmurnými předpověďmi kolapsu amerického, respektive dolarového systému.
Čísla uvedená výše však hovoří zcela jinak. Čína dlouhodobě omezuje své investice do amerického dluhu, drží 760 miliard dolarů, v roce 2013 to bylo zhruba 1,3 bilionu, přičemž tehdy šlo o procentuálně mnohem významnější balík (skoro devítiprocentní podíl). Podobný úkrok udělalo v minulosti Rusko. Rusové kupovali americké dluhopisy, vrchol jejich objemu dosáhl v roce 2009 na výši 176 miliard dolarů, ale v roce 2018 své investice vyprodali takřka na nulu. Zpětným pohledem to působí jako předzvěst ruské vojenské expanze a snaha vyvázat se z dolarových finančních toků.
Upřímně doufám, že ruská a čínská úvaha nejde společným směrem. Omezování nákupního apetitu amerického dluhu ze strany některých ne úplně přátelsky naladěných zemí má schopnost zvednout výše dolarovou výnosovou křivku a dluh tímto prodražovat, ale základní schopnost Ameriky financovat své potřeby stojí na stále velmi pevných základech.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
