V červnu nastane tak trošku něco jako maturita pro Evropskou centrální banku. Proč? Jelikož je skoro vyloučeno, že by americká centrální banka začala se snižováním sazeb dřív než někdy v průběhu podzimu. Tím pádem bude ECB čelit otázce, zda snížit úrokové sazby bez ohledu na chování Fedu, či zda s výraznějším snižováním počkat až na později. Jinými slovy, ECB bude čelit testu samostatnosti.
Na první pohled by se mohlo zdát, že není důvodu, proč by měla evropská centrální banka čekat na americkou centrální banku. Jedna stanovuje sazby pro eurozónu a druhá pro USA, a pokud situace v eurozóně volá po snížení sazeb, tak proč nesnižovat? Mezi analytiky se ale vede živá debata, nakolik je takováto nezávislost pravdivá.
Někteří totiž poukazují, že historicky ostatní centrální banky měly tendenci následovat kurz nastavený Fedem. A existuje i makroekonomický důvod, proč by tomu tak mělo být: pohyby směnného kurzu, které mají vliv na inflaci. Příklad současného Japonska, kde měna oslabila o desítky procent během několika let, totiž ukazuje, co se může stát, když se centrální banky vydají opačným směrem.
Pět otázek pro centrální banku aneb Změny, na které se všichni těší, ale podle všeho marně
Nicméně můj názor je, že synchronizace mezi centrálními bankami je z velké části iluzí, která je způsobená tím, že makroekonomický vývoj většinou je synchronizovaný. Nicméně tak tomu v současnosti není. Inflace je v Evropě níže a velmi pravděpodobně se během léta propadne pod dvě procenta. Zatímco eurozóna stagnuje, spojené státy zažívají expanzi. Jinými slovy, ECB má pádné důvody sazby snižovat a cokoliv jiného než takovýto krok během červnového zasedání by bylo velkým překvapením.
Stejně tak je dost pravděpodobné, že ECB sníží sazby vícekrát, než přijde první snížení od Fedu. Koneckonců příklad z minulé dekády, kdy ECB nenásledovala Fed ve zvyšování úrokových měr, mluví celkem jasně. A tuto středu jsme dostali další příklad, když švédská centrální banka snížila sazby, a nečekala tak na první krok od ECB.
