Na dubnovém zasedání Evropské centrální banky její šéfka Christine Lagardeová sebejistě prohlásila, že frankfurtská instituce není závislá na Fedu. Nominálně je takový výrok samozřejmě pravdivý. Reálně však platí, že se monetární politika ECB může odchylovat od americké centrální banky pouze v omezené míře.
Poslední shromáždění Fedu vyznělo smíšeně. Projevem Jeroma Powella se nesly holubičí nuance, když prakticky vyloučil možnost sazby dodatečně zvednout. Oznámení pomalejšího tempa kvantitativního utahování se taktéž odehrálo s předstihem. Bilance banky se bude od června zmenšovat tempem 60 miliard dolarů měsíčně, přičemž na americké vládní dluhopisy připadá částka 25 miliard dolarů (z původních 60 miliard). Fed si tak všímá rostoucích výnosů amerických vládních bondů a chce poskytnout dluhopisovým trhům určitou úlevu.
Na druhou stranu Powella znepokojuje nedostatečný progres v dezinflačním procesu. Laťka pro snižování úroků tak zůstává nastavena vysoko. I po slabším reportu dat z trhu práce za duben připadá prvotní krok v úvahu nejdříve v září. Do konce roku nejsou zaceněny ani dva „cuty“. Fedu budou diktovat rytmus primárně inflační reporty – a ty teď mají tendenci překvapovat směrem nahoru.
Centrální banka prudce změnila odhad, jak se budou vyvíjet úrokové sazby
ECB se nachází v komplikované pozici. Rétorika Rady guvernérů naznačuje, že se banka nejpravděpodobněji vydá s úroky dolů již v červnu. Následující vývoj však podléhá extrémní míře nejistoty. Někteří více jestřábí představitelé, například šéf Bundesbanky, varují proti kontinuálnímu snižování. Jako realistická se v tomto směru jeví kvartální frekvence – v horizontu měsíců se více vyjasní záměry Fedu.
Nicméně se objevují i názory, že jestřábí otočka Fedu by měla ECB přinutit vydat se s úroky dolů agresivněji. Narůstající evropské dluhopisové výnosy, které mají svůj původ v Americe, totiž přispívají k utažení podmínek financování. Každopádně vidíme, že co se stane v USA, nezůstane v USA. Zahájení cyklu snižování úroků amerického Fedu je proto klíčovým rozhodovacím faktorem pro centrální banky po celém světě.
