Domácí úkoly na školách? Děti problém už dávno vyřešily

Na polských školách zrušili povinné domácí úkoly a diskuse o stejném kroku samozřejmě okamžitě vtrhla i do Česka. Působí to v kontextu všech problémů našeho školství trochu komicky. Zejména v době, kdy hned při startu spadl systém digitálního přihlašování na střední školy, takže jeden by řekl, že před debatou o stresujících domácích úkolech by bylo dobré zajistit, aby nebylo největší stresem se na školu vůbec přihlásit.

Ale budiž: domácím úkolům, podobně jako sestavě reprezentačního fotbalového týmu či kvalitě piva u nás „rozumí“ každý a vlastně taková debata působí trochu jako kolektivní sociální terapie – když se bavíme o podružnostech, můžeme na chvíli zapomenout na podstatné problémy. Nebo je úplně vytěsnit.

Když to ale vezmeme věcně. Pro úkoly existují úplně stejně dobré důvody jako proti nim. Jenom jedna ukázka: Představitelka výzvy, který se jmenuje „Společně za dobrovolné domácí úkoly ve školách“ Helena Zitková z Univerzity Pardubice píše, že „úkoly mají negativní vliv na vztahy mezi dětmi a rodiči – děti jsou unavené, nechtějí, je toho hodně – rodiče je nutí a tlačí na ně, a to způsobuje vzájemnou frustraci vedoucí ke křiku, hádkám, pláči“.

„Měl méně bodů, ale přijali ho a mě ne.“ Víme, jak chce Cermat nastavit přijímačky, aby lepší žáci netratili

20. 10. 2023 ▪ 5 min. čtení

Naproti tomu předsedkyně školského výboru sněmovny Renáta Zajíčková z ODS uvádí: „Úkoly mohou v rodině pomoci vytvořit rutinu a prostředí, které podporuje celoživotní vzdělávání. Dětem pomáhají rozvíjet schopnosti jako časový management nebo zodpovědnost.“

Obojí je jistě pravda, račte si vybrat!

Podobné je to s argumenty o efektivitě úkolů, jejich vztahu k metodám výuky, nutnosti přípravy ve specifických předmětech a tak dále. Dokonale tady platí, že každá mince má dvě strany, a člověk si vlastně, ať už laik nebo odborník, může při výběru, na kterou z nich se přikloní, opravdu hodit korunou.

Takže co? Zkusme si uvědomit, že v debatě o úkolech jde hlavně o děti. Dejme jim tedy slovo. Ptal jsem se na úkoly několika školáků a odpověď byla v podstatě stejná: „Vždyť je to jedno. Copak si myslíte, že ty úkoly dělají všichni? Opravdu si myslíte, že jsme tak hloupí? Vždyť od té doby, co máme WhatsApp, se stačí dohodnout, jeden úkol vypracuje a pošleme to na skupinu. A je to!“

Ano, zatímco experti, poslanci, dospělá veřejnost zuřivě debatuje, děti, alespoň ve vyšších ročnících, problém domácích úkolů vyřešily už dávno. A to tak, že se na rozdíl od našeho školství efektivně zdigitalizovaly. Takže těmi, kdo by si měli zadat domácí úkoly, jsou hlavně ministerstvo školství a celý český stát. Měly by se učit od dětí. Kreativitě, komunikaci, skupinové práci. O té digitalizaci ani nemluvě.

(Psáno pro ČRo Plus)