Rozpočet se schodkem 252 miliard prošel sněmovnou. Koalice oprávněně mluví o úspěchu, protože domluva pěti politických subjektů, jejichž orientace je rozkročena od levicových Pirátů po ODS, která zamrzla kdesi v době Adama Smithe, je sama o sobě náročná. Natož dohoda o rozpočtu, který by dlouhodobě směřoval k vyrovnaným příjmům a výdajům. Proto také nic takového schválený rozpočet neslibuje.
Opozice je v podstatě spokojena se schodkem, hnutí ANO podle místopředsedy Karla Havlíčka ovšem rozporuje cestu, kterou ke snižování schodku dochází. ANO se především vymezuje proti zvyšování daní a návratu příspěvku na obnovitelné zdroje, který zdraží energie domácnostem i firmám. Havlíček trochu opomenul zmínit, že za vysokým schodkem rozpočtu stojí i politika hnutí, které – když vedlo minulou vládu – snížilo příjmy rozpočtu o daň z převodu nemovitosti či o část daní z příjmu fyzických osob zrušením superhrubé mzdy.
Pravdu mají obě strany. A obě strany se velmi důrazně snaží neupozorňovat na to, co by bylo skutečně potřeba udělat, aby byl rozpočet v rovnováze.
Pokud začneme škrtáním výdajů, stačí se podívat na největší výdajové kapitoly: zdravotnictví, školství, důchody a obrana. A k tomu přičíst velmi náročnou veřejnou správu, jejíž rozdrobenost do mnoha tisíců obcí je nejen velmi drahá, ale také extrémně neefektivní co se týká jakýchkoliv větších společných investic.
Pokud vezmeme ty nejnáročnější výdaje a přiřadíme k tomu politickou ochotu, co nám zůstane? Důchodová reforma je pasé. Aktuálně schválené „parametrické“ změny, které prosadil ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka, jsou zásadní, otázka je, zda přetrvají. Nebo jestli je jakákoliv budoucí vláda zruší ve chvíli, kdy budoucí důchodci přijdou na to, že jde o skutečně významný zlom ve vyplácení důchodů, který mimo jiné také výrazně snižuje náhradový poměr. Každopádně, co se dalo udělat, MPSV udělalo a víc pro tuto chvíli požadovat nelze.
Poslanci schválili státní rozpočet na příští rok se schodkem 252 miliard korun
Obrana těží ze závazků NATO i blízkosti konfliktu Ukrajina–Rusko. Nakolik jsou výdaje udržitelné z dlouhodobého pohledu, bude záležet na tom, k jakým prioritám bude přihlížet další vláda.
Školství, které minulé vlády dlouhodobě podfinancovávaly, v posledních letech posílilo. Otázkou je, zda je stávající struktura udržitelná a nemluvíme pouze o tom, zda je skutečně nutná jídelna v každé škole (centralizované stravování nemusí být nutně soukromé či dražší) a zda lze spočítat efektivitu asistentů a vesnických malotřídek, kde jde spíš o politické rozhodnutí, koho chce vláda podpořit, než o ekonomickou kalkulaci.
Problém je ale také například ve struktuře středního školství, kde počet gymnázií nenarůstá, zájem o učiliště ale klesá a nástavby neplní svůj účel vzhledem ke špatným výsledkům u maturit. A položit si otázku, zda je tato struktura ufinancovatelná, respektive zda vůbec dává smysl ji podporovat. Finančně náročná se ukazuje i silná decentralizace školství. Odpověď na tyto otázky si ale pro jistotu žádní politici nekladou. Aspoň ne nahlas.
A konečně je tady dlouhodobě nezdravá situace ve zdravotnictví, které je finančně extrémně náročné, velmi extenzivní a současně velmi vyčerpávající pro lékaře, kteří jsou přepracovaní. Byť v některých oborech jich je výrazně víc, než je průměr v zemích na západ od Česka. Jednou z relevantních otázek je návrat plateb za jídlo v nemocnicích, což sice není žádný nadstandard, ale politicky je i tato malá úprava neobhajitelná. A pak jsou zde dlouhodobé otázky o tom, nakolik je nutné mít stávající hustou nemocniční síť, zda je skutečně efektivní z hlediska záchrany života a zdraví pacientů a zda by nebylo lepší přejít na systém velkých center pro daleko víc diagnóz než dnes. Ten by ovšem vyžadoval také lepší dopravní obslužnost. Ani tady nejde o problém ekonomický, ale daleko víc o politický, protože zrušit nemocnici znamená skončit v místní politice.
Opomenout nelze ani příjmovou stránku rozpočtu. Vládě slouží ke cti, že zjednodušila daň z přidané hodnoty (byť se o některých položkách v základní sazbě dá vést nekonečná diskuse) a zvedla daň z příjmu právnických osob. Daň z tzv. nadměrných zisků reálně skončila, její efektivita s ohledem na nastavení byla výrazně pod očekáváním.
Daňové reformě se ale výhledově nevyhnou majetkové daně, zdanění OSVČ (především aktuální nastavení paušálů), daň z příjmů fyzických osob a konečně odvody na sociální a zdravotní pojištění. Hledání nového „optimálního“ mixu ještě nezačalo a je otázka, zda vůbec někdy začne.
Rozpočet na příští rok prošel sněmovnou s nižším schodkem, než je ten letošní, ale s téměř stejnými mandatorními výdaji. Skutečná reforma je před námi, do té doby se musíme smířit s bouřemi ve sklenicích tichého nezdaněného vína.
