Mantra americké centrální banky ohledně úrokových sazeb znějící „výše a déle“ stála v posledních týdnech investory hodně peněz. Akciový index S&P 500 ztratil v září přes pět procent, obdobně zlato a 30leté americké státní dluhopisy dokonce odepsaly přes šest procent. Šéf Fedu Jerome Powell jde vskutku zarputile ve stopách Paula Volckera, svého předchůdce z 80. let, a překvapuje většinu investorů.
Dluhopisy opět nezafungovaly jako diverzifikace pro případ výprodeje akciového trhu. Naopak zůstávají epicentrem problémů. A poslední výprodeje opět přepisují historické tabulky. Podle analytiků Bank of America je aktuální pokles amerických dlouhodobých státních dluhopisů největší v historii USA. Překonal i dosavadní rekordní ztráty z let 1835, 1860 a nechvalně známých inflačních 70. let minulého století.
Ztráty již dokonce dosáhly rozměrů srovnatelných s propady amerických akcií při globální finanční krizi v roce 2008, tedy přes 50 procent. Rekordmanem je zřejmě rakouský stoletý státní dluhopis, který od vrcholu připravil své držitele již o 74 procent.
Za pozornost stojí, s jakým bohorovným klidem danou situaci sledují držitelé dluhopisů, které se neobchodují. Obvykle vidí situaci tak, že tyto „papírové“ ztráty se jich netýkají, protože přece daný cenný papír drží do splatnosti, a dostanou tedy všechny úroky i jistinu.
Proč tedy neplatí stejná logika pro držitele obchodovaných státních dluhopisů? Z jakého důvodu se na dvě úplně stejná aktiva vztahují odlišná ekonomická pravidla? Nevztahují. Háček spočívá v tom, že držitel nelikvidního dluhopisu bude až do splatnosti inkasovat mizerný výnos zafixovaný v době nákupu, zatímco jinde by nyní mohl své peníze zhodnocovat o tři, čtyři nebo i více procent každý rok.
Držet další rok, nebo prodat? Lidé se musí rozhodnout, co dělat s dluhopisy, které si koupili kvůli inflaci
Při desetileté splatnosti to může představovat i desítky procent investované částky. Právě o tolik klesla cena dluhopisů obchodovaných. Majitelé neobchodovaných dluhopisů zchudli úplně stejně, jen si to neuvědomují nebo nechtějí připustit. Jako kdybychom v autě rozbili kontrolku paliva a tvářili se, že se nás spotřeba netýká.