Pomoc nesmí polevit. Pět vzkazů, které sobě i nám přivezl prezident Pavel z Ukrajiny

Cesty západních politiků na válčící Ukrajinu se staly mediální rutinou. Můžeme být spokojeni, že čeští představitelé patří mezi ty, kteří jdou v čele. Premiér Petr Fiala jel do de facto ještě téměř obleženého Kyjeva. A nyní prezident Petr Pavel splnil svůj předvolební slib, že na Ukrajinu pojede se slovenskou kolegyní Zuzanou Čaputovou. A přidal ještě něco navíc – cestu do Dnipra, centra Dněpropetrovské oblasti, nad níž si Česko vzalo neoficiální patronát.

Prezidentova cesta se tak z oné rutiny poněkud vymyká. Ne každý západní politik byl aktivním vojákem, který zažil válku na vlastní kůži a zároveň má přehled o tom, čím disponuje aliance, čím Rusové a co která zbraň umí udělat. Jeho střídmé, ale trefné komentáře i symbolická gesta jako je podpis na Českem dodanou zbraň mají trochu jinou váhu – přinejmenším v očích mužů a žen, kteří nasazují každý den svoje životy na obranu své vlasti.

Co bychom si tedy měli spolu s prezidentem z jeho cesty odnést jako poučení či zkušenost, když se zdá, že ruská válka na Ukrajině zevšedněla a i sama ukrajinská vláda začala poněkud moderovat očekávání spojená s připravovanou ofenzívou? Tady je pět bodů k zamyšlení.