Recese přijde a odejde. Pokud ale nic nezměníme, dlouhodobé problémy zůstanou

Analytici varují před důsledky recese, kterou potvrdila data za poslední tři měsíce loňského roku.

Data o nezaměstnanosti, ačkoli s HDP korelují, však v celoevropském srovnání vypovídají také o něčem jiném. I přes „hrozící“ recesi máme míru nezaměstnanosti kolem 3,7 procenta, což je stále nejnižší hodnota v EU a fakticky nulová nezaměstnanost. Nulová nezaměstnanost v praxi znamená, že každý, kdo chce, si práci najde.

Odvrácenou stranou tohoto zdánlivě ideálního stavu je, že zaměstnavatelé nemohou najít lidi. Všichni to vidíme třeba ve službách, není obsluha, nejsou řemeslníci. Ve výrobním sektoru se nerovnováha na trhu projevuje i tím, že se produkuje méně, než by se mohlo.

Hlad po kvalifikovaných lidech, zejména technického a projektového zaměření, dobře ilustrují náborová data v mezinárodní společnosti, kde pracuji. Působíme v technologiích a výrobě v desítkách zemí světa, nicméně Česko patří mezi několik poboček, které mají nejvyšší počet otevřených pozic. S téměř 150 nabízenými místy jsme Evropě na druhém místě. A celosvětově jsou před námi jen gigantické trhy jako USA a Čína.

Komentář Luďka Vainerta

Inflace je za vrcholem. Cenová stabilita je ale stále daleko a ochrana úspor také

13. 2. 2023 ▪ 4 min. čtení

Zatímco pod hrozbou recese slyšíme volání různých sektorů ekonomiky po státní pomoci, domnívám se, že už je opravdu nejvyšší čas, aby se stát zabýval problémem z druhé strany. Tedy ze strany nerovnováhy na trhu práce coby důsledku nízké přidané hodnoty v naší ekonomice, kdy jsou stále statisíce lidí zaměstnány v rutinních profesích, kde se nijak kvalifikačně nerozvíjejí. Jak jsme se už mnohokrát přesvědčili v minulosti, problém nevyřeší import levné pracovní síly. Ten jen dále vede ke konzervaci aktuálního stavu. Potřebujeme automatizovat, robotizovat a tím lidi z těchto rutinních, po většině ne nijak zvlášť honorovaných a mnohdy neergonomických prací uvolnit. S rozumně vedenými investicemi do rekvalifikací nemám obavy o jejich osud na pracovním trhu. Naleznou lepší práci.

Kromě potřeby reformy vzdělávacího systému, včetně vědy a výzkumu, se musí stát zabývat také vlastní personální politikou. Zatímco z trhu práce úřady a na ně napojené organizace odčerpávají stále více zaměstnanců, digitalizace státní správy, která by naopak pracovní místa ušetřila, postupuje velmi pomalu.

Autor je generální ředitel ABB v České republice