Čísla za třetí čtvrtletí potvrdila nástup recese české ekonomiky. To se již odrazilo v číslech z trhu práce, jejichž stabilita v první polovině roku byla ve třetím čtvrtletí nahrazena vyšší nezaměstnaností a dalším zhoršením očekávané zaměstnanosti. K tomu se přidává zesílený pokles hypotečních úvěrů, který se v září dostal na pětinu průměrného objemu poskytnutých hypoték v minulém roce. Rovněž nové úvěry podnikům pokračují v poklesu, jehož zesílení brání pouze stále rostoucí segment eurových úvěrů, jejichž podíl na nových půjčkách se šplhá ke dvou třetinám.

Tyto měnové aspekty vnímala část bankovní rady ČNB jako důvod ponechat úrokové sazby beze změny. Ovšem rostoucí podíl eurových úvěrů by měl ČNB vést k výraznější snaze narovnat transmisní mechanismus tak, aby měnová politika nezvýhodňovala vybrané sektory ekonomiky. Tj. exportéry, kteří mohou benefitovat z nižších, i když rostoucích eurových úrokových sazeb, jakož i ze slabšího zajišťovacího měnového kurzu koruny.

Klíčovou otázkou tak zůstává, zda nastavený měnově politický mix odpovídá české ekonomice. Výše uvedené faktory hrají do karet těm v bankovní radě ČNB, kteří preferují stabilitu úrokových sazeb na sedmiprocentní úrovni. Zvláště pokud český průmysl bude následovat propad indexu nákupních manažerů. Ovšem ekonomika eurozóny zůstala ve třetím čtvrtletí vůči recesi odolná včetně Německa a Itálie, jejich průmysl je rovněž zranitelný vůči energetickému šoku. Z toho pramení dva faktory, které mohou volat po změně nastavení politiky ČNB.

Za prvé, recese nemusí být dostatečně silná, aby zchladila trh práce a inflační tlaky. Za druhé, pokud české exporty slábnou více než zahraniční poptávka, pak by tato situace volala po ukončení udržování umělé hodnoty koruny, pravděpodobně ve spojení s vyššími úrokovými sazbami. Ty by měly korigovat slabost koruny, jakož i dále zchlazovat domácí poptávku, jak soukromou, tak veřejnou, aby více odpovídala nabídkové straně ekonomiky. Tím by se ekonomika navracela ke své vnitřní a vnější rovnováze.