Státní rozpočet vykázal od ledna do září deficit převyšující 270 miliard korun. Oproti srpnu se deficit zvýšil o 40 miliard, v meziročním srovnání byl o 55 miliard menší. Rozpočet v posledních měsících poměrně úzce kopíruje vývoj pandemického roku 2020, který skončil v deficitu téměř 370 miliard korun. Vzhledem k mimořádné energetické krizi a omezené schopnosti státu pomoc zacílit na ty nejohroženější skupiny je tak patrné, že ani letos se deficit oproti pandemickým rokům příliš nesníží.

Srovnání vývoje daňových příjmů a výdajů s covidovými roky je nicméně stále do velké míry zkresleno jednorázovými protipandemickými opatřeními a nemusí tak dokreslit současný stav veřejných financí. Pokud se podíváme na základní obrysy ve srovnání s předpandemickým rokem 2019, obrázek se ukáže jasněji. Daňové příjmy od ledna do září ve srovnání se stejným obdobím roku 2019 byly vyšší o 82 miliard korun. Běžné výdaje státu, tj. bez výdajů na investice, narostly o 287 miliard, z toho sociální dávky byly vyšší o 120 miliard, z nichž jen důchody narostly o 84 miliard korun. To znamená, že jen samotný nárůst výdajů na důchody je vyšší než nárůst daňových příjmů.

Situaci bezesporu citelně zhoršil daňový balíček v závěru roku 2020, který nesoulad mezi příjmy a výdaji státu prohloubil. Ale i bez tohoto kroku by veřejné finance byly v nerovnováze. Přitom problém tuzemských veřejných financí by ani tak nezpůsobily jednorázové výdaje spojené s pandemickou či energetickou krizí. Ty by vedly pouze k jednorázovému zvýšení zadlužení, které je stále poměrně nízké. Problémem jsou opatření, která výdaje či příjmy ovlivňují trvale, tj. opakovaně každý rok.

Není bezesporu nic špatného na tom, mít nízké daně, ale stát musí být schopen s takovými příjmy ufinancovat svůj provoz a přizpůsobit tak tomu své výdaje. Bez takových kroků jsou tuzemské veřejné finance z dlouhodobého pohledu neudržitelné a problémy se jen odkládají do budoucna.