Nabobtnalé ego ve virtuální realitě aneb Proč je dobré mít Karla Janečka

Podnikatel a vizionář Karel Janeček představil svou prezidentskou kampaň ve virtuální realitě, takzvaném metaverzu. Pochopitelně to spustilo menší lavinku vtipů s pointou, že virtuální realita je zhruba tou jedinou realitou, ve které se Janeček může prezidentem stát, takže si vlastně vybral dobře. Zkusme ale v bizarním vystoupení Karla Janečka spatřit také nějaké vážnější lekce, které nám můžou do budoucna prospět. 

První janečkovskou lekci můžeme nazvat: „Pozor na nabobtnalá ega.“ Po Česku pobíhá spousta lidí, kteří jsou přesvědčeni, že když něčeho dosáhli ve svém oboru, povznáší je to do jakési vyšší kategorie bytí, z níž mohou udílet osvícené rozumy prakticky v jakékoli oblasti lidského konání. Máme tady zubaře, kteří se stávají epidemiology, ekonomy, kteří poučují klimatology, missky, které se považují za duchovní učitelky a tak dále. Řada důvěřivých lidí těmto úkazům kupodivu naslouchá, což jen zřídka dopadá dobře.

Jak může Karel Janeček, který mezi tyto egoisticky nabobtnalé úkazy patří, přispět k jejich eliminaci? Inu tak, že nabobtnal do té míry, až se stal jejich karikaturou. Poté co usoudil, že ho úspěch v úzce specializovaném odvětví rychlých burzovních obchodů kvalifikuje až do prezidentské funkce a začal se předvádět v jakémsi neoprénu s brýlemi virtuální reality, se snad už každý bude mít před podobnými typy na pozoru.