Fiala ve stopách Sobotky. Sliby nebyly zasazeny do reálného ekonomického rámce

Nejhorší chvíle politika nastávají, když jeho sliby narazí na realitu. Zejména pokud se jedná o sliby zásadní, které ho vynesly na vrchol. Přesně to se nyní děje premiérovi Petru Fialovi, koalici Spolu a vlastně celé vládě. Ano, tušíte správně, jde o daně.

V kampani Petr Fiala a spol. svatosvatě slibovali, že se nebudou zvyšovat žádné daně, byl to dokonce první pilíř ekonomického programu Spolu. Pak si to vepsali i do programového prohlášení vlády, také hned jako první prioritu. „Cesta ke stabilitě je v reformě výdajů státu a efektivním nakládání s penězi, nikoliv ve zvyšování daňové zátěže,“ píše se v základním dokumentu.

Hlavní postavy příběhu české politiky. Plácal, Samolibec a Státník

4. 7. 2022 ▪ 2 min. čtení

Jenže uplynul půlrok a všechno je jinak. Schodek státního rozpočtu je ke konci června 183 miliard korun. Už nyní je jasné, že do plánovaného schodku za celý rok, který je 280 miliard, se vláda nevejde. Šetřit, jak vláda slibovala, zjevně není v podmínkách energetické krize, kde naopak přicházejí další výdaje na pomoc postiženým. A tak se ze slibů o nezvyšování daní pomalu couvá.

Slovo pomalu je důležité. Vláda se zvyšováním daní začíná opatrně a přišla s tím, že ve hře je pouze mimořádná daň pro sektory, které na současné krizi spojené s ruským útokem na Ukrajinu vydělávají. Může se to tak týkat zejména energetických firem. „Nejsou žádné limity a žádný sektor z té debaty vyjmut není. Nikdo si nemůže být jist,“ řekl v rozhovoru pro Seznam Zprávy poněkud výhrůžně ministr Stanjura. Z čehož se dá vyvozovat, že sektorová daň nakonec postihne spíše více oborů než jen energetiku, ale například i banky.

Jenže ani to nemusí být všechno. Pohled do rozpočtových čísel říká, že mimořádná daň sice pomůže pokrýt aspoň část mimořádných výdajů, ale obrovskou systémovou díru nezalepí. Nadále si budeme jako stát půjčovat na běžný provoz, což věru není udržitelné hospodaření, kterým se kabinet Petra Fialy zaklíná. A tak je pravděpodobné, že zdanění energetiky a bank po britském vzoru bude jen první krok. 

Trefně to shrnul bývalý člen bankovní rady ČNB Mojmír Hampl, který předpokládá, že do několika let se zvednou daně nejen firmám, ale i občanům. Zdanění se podle něj bude muset vrátit na úroveň před populistickým zrušením superhrubé mzdy, skrze které se ODS, ANO a SPD chtěly před volbami zalíbit voličům a zasekly do rozpočtu systémovou každoroční sekeru skoro sto miliard.

Je samozřejmě otázkou, jestli to udělá už tato vláda. Bude se tomu samozřejmě instinktivně bránit, protože ten, kdo slíbí nezvyšovat daně, a pak to udělá, zejména pokud to přímo pocítí voliči ve svých peněženkách, nedopadá v následujících volbách dobře. Jenže z druhé strany je jasné, že pokud vláda nebude hledat nové příjmy pro rozpočet, bude muset vycouvat ze slibu konsolidace veřejných financí. Jsou tu sice i další možnosti, jak rozpočtu pomoci, například zrušit podporu stavebního spoření, ale to je jednak také nepopulární, a hlavně to problém jako takový nevyřeší.

Takže vláda Petra Fialy nemá dobrou volbu. Buď si definitivně přizná realitu a bude následovat Bohuslava Sobotku s jeho legendární větou z roku 2003: „Naše sliby nebyly zasazeny do reálného ekonomického rámce.“ Nebo se na konci volebního období ukáže, že dělala přesně to, co vyčítala předchůdkyním – žila na dluh. Bude hodně zajímavé sledovat, pro co se Petr Fiala a spol. rozhodnou.

(Text je rozšířenou verzí glosy pro ČRo Plus.)