Nedávné interview s hlavním ekonomem Evropské centrální banky začalo otázkou „Co se stalo v ECB?“. Tato otázka se zdá býti namístě. Ještě v prosinci minulého roku ECB ujišťovala, jak nepravděpodobné je, že by zvedla úrokové míry během roku 2022. Nyní je prakticky jisté, že úrokové míry se zvednou poprvé již na zasedání v červenci a že další zvýšení přijdou hned vzápětí. Takovýto plán – vcelku nestandardně – předeslala prezidentka Christine Lagardeová ve svém blogu z května, a zasedání centrální banky tento čtvrtek ho tak pouze potvrdí. Co stojí za tímto obratem?

Na jednu stranu se zdá zvedání úrokových měr logické, když je inflace v eurozóně nad osmi procenty. Nicméně stále platí, že je to inflace dominantně tažená vnějšími cenovými šoky. Skoro tři čtvrtiny z dané osmiprocentní inflace jsou přímo způsobeny cenami energií a jídla. Stejně tak zatím nejsou žádné signály, že by docházelo z výraznému zrychlení tempa růstu mezd, na které se ECB soustředila na začátku roku. Konečně, existují i důvody, proč by oproti prosinci ECB měla se zvyšováním sazeb váhat více, ne méně. Primárně je to invaze Ruska na Ukrajinu a její dopad na růst HDP. K tomu můžeme také přidat varovné signály z finančních trhů, kdy kromě skokového zvýšení výnosů z bezrizikových německých dluhopisů došlo také k výraznému zvýšení rizikové přirážky, kterou platí ostatní evropské země.

Důvod, proč ECB tak výrazně otočila kormidlem i přes tyto negativní zprávy, lze pravděpodobně nejlépe hledat ve vnitřní dynamice v radě guvernérů. V prosinci se holubicím stále dařilo přesvědčit guvernéry bez jasného jestřábího výhledu, že současnou inflaci je nejlépe přečkat. Nyní, po dlouhé sekvenci podstřelených inflačních prognóz, tento blok guvernérů ztratil trpělivost s vysokou inflací a chce za každou cenu dát jasný signál, že ECB bude s inflací bojovat. Tato dynamika nevěstí nic dobrého pro evropskou ekonomiku: riziko, že ECB přežene utahování měnové politiky velmi rychle roste.