Éra nízkých úrokových sazeb v České republice je pryč. Centrální banka během necelého jednoho roku zvedla úroky skoro o šest procentních bodů, ty se tak dostaly na nejvyšší úroveň od konce 90. let a zřejmě zde nějakou dobu setrvají. Inflační realita předčila veškerá očekávání centrálních bankéřů i běžných občanů. S dvouciferným růstem cenové hladiny před rokem nepočítal nejspíš absolutně nikdo.

Projevy nastupující inflace pocítili jako jedni z prvních dluhopisoví investoři. Ceny českých státních dluhopisů během posledních 12 měsíců spadly výrazně. Například cena desetiletého dluhopisu poklesla za rok o více než 20 procent.

Otázka za miliony korun zní, zda mají české státní dluhopisy už to nejhorší za sebou a zda už uzrála doba k jejich nákupu, například formou dluhopisového fondu. K naplnění tohoto scénáře potřebujeme především stabilitu a výhledově také pokles domácích úrokových sazeb. V takovém případě by výkonnost dluhopisových fondů zaměřených na české státní dluhopisy mohla být v následujících letech i dvouciferná a mohla by předčit i výkonnost akciových fondů.

Rizikem tohoto scénáře je, že se vysoká inflace zahnízdí v ekonomice a z nákladové inflace se stane poptávková. Centrální banka by pak mohla dále zvyšovat úrokové sazby, což by nástup pozitivního scénáře pro české státní dluhopisy zřejmě oddálilo.

Investoři by si měli zkontrolovat obsah svojí krabičky poslední záchrany proti inflaci a udělat v ní místo pro dluhopisové fondy zaměřené na české státní dluhopisy. Ideální moment k nákupu neznáme, ale cvrkot v investorské komunitě dává tušit, že do odpočítávání startu „nové dluhopisové doby“ nezbývá příliš dlouho.