Reakce koruny a úrokových sazeb na jmenování nového guvernéra ČNB Aleše Michla je nyní notoricky známá. Domácí měna oslabila, krátkodobé úrokové sazby klesly a ty dlouhodobé naopak mírně vzrostly. Co ovšem v důsledku probíhající obměny ve vedení ČNB očekávat? Výhled se stává více nejistý, a i když to z reakce trhu není zcela zřejmé, rizika jdou oběma směry a škála představitelných scénářů se rozšiřuje.
Pokud budeme předpokládat, že prezident bude chtít skutečně sestavit bankovní radu tak, aby hlasovala ve prospěch uvolněnější měnové politiky, což není jisté, pak by nižší úrokové sazby implikovaly slabší korunu a vyšší inflaci. Většímu oslabování koruny aktuálně ČNB brání intervencemi. Ovšem i proti tomuto nestandartnímu nástroji jak nastupující guvernér, tak prezident Miloš Zeman opakovaně vystupovali. Takže jistotu v tomto směru rozhodně nemáme.
Další věcí je, že stávající bankovní rada může do svých úvah zahrnout předpoklad stabilních úrokových sazeb od srpna. A s vědomím stávajících rizik, v podobě oproti prognóze ČNB opět vyšší inflace a slabší koruny, může hlasovat na svém zasedání na konci června pro výrazně vyšší růst úrokových sazeb, než pro jaký by hlasovala v případě, že by ke změnám ve vedení ČNB nedošlo. To by v současném nastavení finančního trhu byl argument ve prospěch krátkodobě silnější koruny. Aniž by nový guvernér musel udělat názorový veletoč, což se mimochodem také může stát, mohl by hlasovat ve prospěch stability sazeb, případně je mírně snížit. Měnová politika by tak mohla být paradoxně přísnější a tlačit inflaci na cíl rychleji.
Máme zde tedy nastíněné možné scénáře, které jdou z hlediska kurzu koruny oběma směry. Oba se snaží nastínit nejistotu, která ohledně vývoje české koruny na trhu nyní panuje. A jmenování dalších členů bankovní rady ČNB může jejím vývojem silně zahýbat.
