V pátek 13. května končí oficiálně první funkční období francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Jeho volební vítězství zdaleka nebylo jednoznačné. Do čela druhé největší země EU nastupuje do pětiletého funkčního období sebevědomý, jazykově dokonale vybavený a odborně zdatný ekonom. Emmanuel Macron je často kritizován za to, že je prezidentem elit.
Do značné míry to je pravda, všichni kolegové z francouzských vysokých škol, kterých znám díky své funkci ředitelky Francouzsko-českého institutu řízení při VŠE opravdu hodně a mohu s nimi vést otevřené debaty, Macrona volili již v prvním kole.
Když jsem se ptala proč, argumentovali jeho reformními snahami, i tím, že zvládl krizová období masivních protestů žlutých vest a pandemie covid-19, zlepšil podnikatelské prostředí (například snížil daně právnických osob z 33,3 % na 25 % a zrušil daň z bohatství), začal reformovat vysoké školství a zejména má potenciál stát se po odchodu kancléřky Merkelové lídrem Evropské unie. Uznávají, že se historicky nejmladšímu prezidentovi Francouzské republiky nepodařilo realizovat daňovou reformu a další až příliš ambiciózní plány, ale argumentují tím, že dnes je Emmanuel Macron nejen o pět let starší, ale hlavně o pět let zkušenější. Francie bude ještě necelé dva měsíce předsedat Radě Evropské unie a prosazovat své priority. Když Emmanuel Macron zveřejnil v prosinci 2021 priority francouzského předsednictví, nesetkaly se všude s pochopením.
V kontextu dnešní geopolitické situace je však zjevné, že se francouzský program zaměřil přesně na to, co Evropa potřebuje nejvíc. Tedy na oživení hospodářství, sílu potřebnou k prosazování evropských hodnot a zájmů, a sounáležitost, bez které by EU čelila ruské agresi na Ukrajině mnohem hůře. Jak řekl prezident Macron, „potřebujeme Evropu, která bude držet vlastní osud pevně v rukou“.
Nezvolení Macrona francouzským prezidentem by přineslo Evropě obrovskou nejistotu v době, kdy se nám před očima mění světový řád. Sázka na něj je naopak zárukou, že dění v Evropě bude ovlivňovat racionálně uvažující ekonom, a to je z mého pohledu jednoznačně dobrá zpráva.
Autorka je prorektorka pro mezinárodní vztahy VŠE
