Nejpravděpodobnější doba „plynového útoku“ Ruska na Evropu je druhá polovina příští zimy

V rámci Evropské unie zuří již po nějakou dobu debata, zda je etické, abychom prostřednictvím masivních nákupů plynu a ještě masivnějších nákupů ropy financovali ruskou agresi proti Ukrajině. Zatímco na vývozu ropy je závislé především Rusko, na dovozu plynu je závislá více Evropa.

Východní část EU, zahrnující i Českou republiku, tuto závislost zčásti zdědila ještě ze sedmdesátých a osmdesátých let, byť ji v rámci dekarbonizace o dost posílila, zejména v teplárenství. Jenom díky liknavosti několika minulých vlád, které v teplárenství nedokázaly stanovit směr – za což jim nyní můžeme být vděční –, pak nedošlo k dalšímu prohloubení této závislosti.

Západní část, především ovšem Německo, si tuto závislost přivodilo samo, a to i do té míry, že na plynu závisí i stabilita dodávky elektrické energie. V době, kdy slunce nesvítí a vítr nefouká, jsou totiž jediným zdrojem, který umožňuje výpadek výroby rychle nahradit.

Mimochodem, ani oddálení odstávky jaderných elektráren by na tom nic nezměnilo, neboť jaderné zdroje jsou sice stabilní, ale o to méně umožňují rychlé zvýšení či snížení výroby. Uhelné elektrárny sice ano, ale pouze v případě, že „jedou“ při využití jen části svého výkonu, který pak lze velmi rychle zvýšit. Elektrárny, uchované v provozuschopném, ale studeném stavu, jsou pro tento účel k ničemu. Zdrženlivost k zařazení plynu do sankčního režimu je tudíž nanejvýš pochopitelná.