Když si probereme reakce na novoroční projev Petra Fialy, vypadá to, jako by šlo o projev s váhou proslovu J. F. Kennedyho v Berlíně v roce 1963 či Winstona Churchilla ve Fultonu v roce 1946. Takovou dávku čistého nadšení, jakož i zásadního odmítání, které projev vyvolal,  přičemž obě znesvářené hodnotící strany přičítají projevu div ne světodějný význam, abychom v Česku pohledali. Takže zpátky na zem. Ve skutečnosti šlo pouze o docela normální projev střízlivého středoevropského státníka. Měl stránky silné, vachrlaté, jakož i vysloveně kulišácké. Pojďme si je probrat postupně. 

Nejsilnější na Fialově projevu byla analýza stavu, ve kterém se nacházíme. Přesně pojmenoval problémy, před kterými Česko stojí – energetická krize, inflace, covid. A vcelku realisticky konstatoval, že „tento rok bude pravděpodobně jedním z nejsložitějších a nejtěžších od vzniku samostatné České republiky“.

Zároveň nesliboval zázraky, žádné prvoplánové „bude líp na počkání a skvěle do tří dnů“, jako to dělal jeho předchůdce Andrej Babiš. Naopak nepopulisticky upozornil občany, že zlepšení situace potrvá delší čas. „S trochou nadsázky můžeme říct, že vlády mohou hodně věcí rychle pokazit, ale náprava trvá zpravidla mnohonásobně déle,“ řekl Fiala. Realismus, spojený s tím, že člověk měl pocit, že k němu po čtyřech letech mluví skutečný státník, a ne mikromanažerský chaot, který ani netuší, co vlastně čte, byl vlastně tím nejlepším, co Fialův projev nabídl.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se