Jak se má privátní investor vyrovnat s inflací? Nejprve v hlavě a pak na trzích. Je přitom nutné přijmout dvě skutečnosti: 1) Ne každá složka portfolia dokáže porazit inflaci každý rok. 2) Nemusí se to podařit ani celému portfoliu. Jen taková strategie má nejlepší šanci porazit inflaci v 10letém horizontu. A o ten jde především.
Proti inflaci uspějí každoročně pouze produkty, u nichž je riziko trvalé ztráty kapitálu (bankrot či podvod). A tato ztráta přijde bez varování, protože jejich cena nekolísá. Jde o dluhopisy s vysokým kuponem a pochybnou kvalitou nebo o „geniální“ modely porážející burzy v duchu „25 procent bych jim nevěřil, ale 10 procent garantovaně by měl profík udělat bez problémů“.
Pokud se člověk osvobodí od těchto pastí, má šanci jít dál. I když jsou nemovitosti drahé, mít jich 20 až 40 procent v portfoliu je správně. Když zlevní, není to problém. Také v případě akcií, jež jsou rovněž drahé, je správný poměr 20 až 40 procent. Když zlevní, také to není problém. V inflačním prostředí je vhodné hledat v oblasti financí, energií a materiálů. A také v sektorech s nejvyšší ziskovou marží, protože tyto firmy nejlépe přesunou inflaci i do svých cen. To jsou kvalitní technologické, spotřebitelské i zdravotní firmy. Celý trh má průměrnou hrubou marži 30 procent, ale portfolio 25 až 30 globálních lídrů ji může mít 60 procent.
Nejtěžší je vyřešit dilema, že kvalitní firma může být špatnou investicí, pokud je příliš drahá. A titulů, které se obchodují neoprávněně za stonásobky zisků, je mnoho. Pro většinu neprofesionálních investorů je nejlepším řešením kombinace kvalitních růstových a pečlivě vybraných hodnotových titulů pravidelně nakupovaných skrze fondy s vizí mnohaleté držby. Bezpečné dluhopisy a rezerva dnes sice inflaci neporazí, ale je správné a často nutné jich mít v portfoliu 30 až 60 procent. Výše zmíněné procentuální intervaly přitom neznamenají alibismus, ale zohlednění individuálních přístupů investorů.
