Již v krátkém období po volbách, ve kterých zvítězily politické síly slibující změnu současného nepříznivého vývoje veřejných financí, se ukazuje, jak to bude mít v tomto ohledu příští vláda těžké. Vítězové voleb slíbili zastavit jejich další destabilizaci, zastavit zběsilé tempo zadlužování státu přesto, že současný plán dosud počítá, že zadlužení v nejbližší době ještě poroste. Jednu z nejvýznamnějších a i citlivých položek – mandatorní výdaje – bude třeba udržovat na úrovni, kterou si česká ekonomika může reálně dovolit.
Naše ekonomika nemá pro slibované změny nejlepší startovní podmínky: podobně jako i v jiných zemích se nachází v prohlubující se nerovnováze inflačního typu, charakterizované obecně převahou agregátní poptávky nad nabídkou, již delší dobu například zaznamenáváme problémy automobilového průmyslu, tvořícího páteř naší ekonomiky, limitovaného nedostatkem čipů. V poslední době vyeskalovaly příznaky energetické krize, skokově stoupající ceny plynu a elektrické energie stimulované cenami emisních povolenek a řízenými odstávkami „nečistých“ energetických zdrojů již dovedly aktuálně ke krachu některé dodavatele energií, kteří svou strategii spojili s představou stabilních cen energií.
Postiženými odvětvími je vytvářen tlak na pokračování neinvestiční podpory, tedy požadavku vytvářejícího znovu další tlak na výdajovou stránku rozpočtu, stejně jako chystané kompenzace pro nejvíce postižené klienty. Při takto zdeformovaných proporcích nebude možné vrátit v krátkém časovém úseku ekonomiku do rovnovážného stavu, nerovnováha se může i dočasně prohloubit. Přijímaná opatření, včetně zvyšování příjmů veřejných financí daněmi budou i bolet, ale budeme je zřejmě muset podstoupit.
