Jak ministr Babiš „bojoval“ za vlastnickou a daňovou transparentnost

Pro Andreje Babiše byl boj s daňovými ráji vždy především líbivým heslem, které se hodilo v kampani, nežli cíl, za který by se bil až do roztrhání těla. Když Evropská unie prosazovala nová, přísnější opatření pro rozkrývání vlastnických struktur a omezení agresivní daňové optimalizace, Babiš tyto návrhy z pozice ministra financí brzdil jak na domácí, tak na evropské úrovni. 

Po kauzách SwissLeaks, LuxLeaks nebo Panama Papers v letech 2015 a 2016 se stal boj s daňovými ráji a s obcházením daňové povinnosti jednou z priorit Junckerovy komise. V inkriminovaných letech, kdy byl Andrej Babiš ministrem financí, probíhala v EU poměrně intenzivní práce na legislativních návrzích, které měly omezit možnosti pro praní peněz a obcházení daní.

Závažnost této agendy zvýraznily i odhady, o kolik členské státy v důsledku daňových úniků a optimalizací ve svých rozpočtech přicházejí. Výzkumná služba Evropského parlamentu (EPRS) v roce 2015 vyčíslila ztráty pro celou Evropskou unii až na 160 miliard euro ročně , což v té době představovalo přibližně 3,5násobek českého státního rozpočtu. 

Ukažte kdo a kolik

Jedním z klíčových návrhů, které v té době představila Evropské komise, bylo zavedení registrů skutečných vlastníků firem, a to ve všech evropských zemích. Dostupnost informací o skutečných majitelích je totiž důležitá nejen v boji proti daňovým podvodům, ale i proti praní peněz z organizovaného zločinu, korupce a dalších nezákonných aktivit. Znalost skutečného majitele je klíčová pro rozkrytí složitých vlastnických schémat a identifikaci „prázdných schránek“, jejichž smyslem je buď daňová optimalizace, nebo – ještě hůř – daňový únik nebo skrytí peněz z pochybných aktivit. 

Dalším podobně důležitým návrhem komise bylo povinné zveřejňování hospodářských výsledků firem s obratem nad 750 milionů eur ročně po jednotlivých zemích. Znalost toho, kde velké nadnárodní firmy vytváří své zisky a kde je daní, je nezbytná pro omezení agresivní daňové optimalizace. Ta spočívá v tom, že firma účelově přesouvá zisky ze zemí, kde vyvíjí skutečnou ekonomickou aktivitu (např. vyrábí zboží, poskytuje služby), do daňových rájů, kde zisky z této aktivity nemusí zdanit. 

V obou oblastech Evropská komise předložila v roce 2016 legislativu, ve které buď přímo navrhovala, nebo silně doporučovala posílit transparentnost tím, že údaje o majitelích i ekonomických aktivitách nadnárodních společností budou veřejně dostupné. Právě široká dostupnost informací totiž zásadním způsobem zvyšuje kontrolu a pomáhá odhalit nekalé praktiky firem i jednotlivců. 

Veřejné rejstříky byly podle Babiše k ničemu

Přístup České republiky k oběma agendám byl nicméně velice vlažný. Z analýzy tehdejších pozic a legislativních dokumentů vyplývá, že Česká republika tedy rozhodně nepatřila mezi země EU, které by prosazovaly co nejpřísnější postup proti daňovým rájům. Ministerstvo financí pod vedením Andreje Babiše na evropských jednáních i v českém parlamentu snahy o větší transparentnost naopak brzdilo, ne-li přímo blokovalo. 

V souvislosti se čtvrtou novelou směrnice proti praní peněz a financování terorismu Evropská komise členským státům dávala možnost, aby evidenci zavedly ve veřejné podobě. A pokud by se rozhodly pro neveřejnou formu, aby alespoň umožnily přístup investigativním novinářům nebo protikorupčním organizacím. Z vyjádření ministerstva financí i samotného Andreje Babiše z té doby nicméně vyplývá, že otevřenost evidence skutečných majitelů neměla podporu. 

V září 2016 při projednávání novely zákona, která se týkala evidence skutečných majitelů, předložil tehdejší poslanec za KDU-ČSL Jaroslav Klaška pozměňovací návrh, podle kterého se tato evidence měla stát veřejným rejstříkem. Ministerstvo financí k tomuto návrhu vydalo záporné stanovisko: „Zásadně se vymezujeme proti tomu, aby byla evidence skutečných majitelů veřejným rejstříkem,“ stálo v něm. Jako důvod ministerstvo uvedlo, že v rejstříku mohou být uvedeny pouze právnické osoby, nikoli osoby fyzické, tedy skuteční vlastníci . Řeklo by se, že jde spíše o technický argument, který je možné snadno vyřešit, obzvláště pokud na transparentnosti ministrovi financí tak záleží. 

I když Andrej Babiš veřejně prohlašoval, že doma i v Evropě patří k lídrům boje proti korupci a za větší transparentnost, realita byla docela jiná. Ve své odpovědi, ve které reagoval na dopis, v němž ho odborníci na tuto oblast upozorňovali na důležitost veřejně dostupných údajů o skutečných majitelích, odpověděl: „(…) s ohledem na dosavadní zkušenosti s praktickým využíváním a obcházením povinnosti ze strany některých subjektů (nejen v České republice) velmi vážně pochybuji o smysluplnosti a přínosu obdobných rejstříků v boji proti korupci“.  

Vládní snaha o výjimku pro svěřenské fondy

Některé evropské státy (např. Dánsko, Velká Británie, Norsko a další) přitom ve stejné době, kdy Babiš otevřené rejstříky odmítal, veřejné registry skutečných majitelů bez problémů zavedly. Obyvatelé České republiky si museli počkat až do letošního jara, kdy Česká republika vytvořila veřejnou evidenci skutečných majitelů v rámci implementace páté novely výše zmíněné směrnice.

Ani to se ale neobešlo bez problémů. Původní vládní návrh zákona z evidence vyjímal majitele svěřenských fondů. To by bylo výhodné nejen pro Andreje Babiše, ale učinilo by to z České republiky klidný přístav pro všechny majitele svěřenských fondů, kteří by chtěli skrýt svůj majetek. Tímto návrhem česká vláda pod vedením ANO nahrávala nejen zájmům premiéra, ale podkopávala i účinnost opatření v celé Evropské unii. Sporný odstavec nakonec ze zákona vypadl až při hlasování v poslanecké sněmovně. 

Český právní purismus

Podobně neslavné ohledně české pozice to bylo i v případě návrhu na zveřejňování hospodářských výsledků nadnárodních firem po jednotlivých zemích. Česká vláda formálně zastávala neutrální stanovisko, ale prakticky pomáhala návrh blokovat ruku v ruce s evropskými daňovými ráji, jako jsou Lucembursko, Irsko, Malta nebo Kypr.

Česká vláda se opět schovala za právní argumentaci. Veřejné výkaznictví české ministerstvo financí vedené Babišem nepodpořilo proto, že nesouhlasilo s právním základem, na kterém mělo být přijato. Podle názoru ministerstva nemělo být o opatření rozhodováno na základě kvalifikované většiny, ale jednomyslně. V takovém případě by ale návrh jistě skončil vetem, tedy jeho zamítnutím.  

Opravdový lídr v daňové transparentnosti by se snažil ostatní váhající státy přesvědčit, Česká republika i v této agendě hledala především důvody, proč to „prostě nejde“.  Oba příklady dokládají, jak se u Andreje Babiše rozcházejí jeho prohlášení a sliby s realitou. 

Dříve úniky tajných dokumentů Babišovi nevadily

V souvislosti s Pandora Papers je zajímavá ještě jedna reakce Andreje Babiše z doby, kdy byl ministrem financí. Ve veřejně dostupném dopise neziskovým organizacím uvádí, že po aféře Panama Papers v roce 2016 Generální finanční ředitelství identifikovalo skupinu „celkem 27 zásadních subjektů, ať již se jedná o právnické či fyzické osoby, u nichž budou s největší pravděpodobností v dohledné době uskutečněny konkrétní kroky v rámci daňového řízení. V jednom případě už došlo k zajištění daně ve výši 800 mil. Kč“. (Dopis je dostupný zde.) Jak je vidět, před šesti lety nepovažoval odhalení českých podnikatelů, kteří v daňových rájích vlastnili různé podezřelé společnosti, za mafiánské spiknutí. Naopak se chlubil tím, jak organizace pod jeho ministerstvem financí informace ze zveřejněných dokumentů využívají ve prospěch českých daňových poplatníků. 

Pandora Papers jsou jen dalším důkazem, že Andrej Babiš nikdy nepatřil mezi příznivce větší transparentnosti v oblasti daní ani skutečných majitelů firem. Kdyby jím opravdu byl, mnohem aktivněji by prosazoval efektivní opatření na evropské úrovni, která zvyšovala veřejnou kontrolu, a především by rozhodně neměl utajené společnosti v těch nejhorších daňových rájích. 

Díky podcastu Bruselský diktát pochopíte, že pro nás Čechy má mnohem větší význam dění v Evropě než v Praze a v Česku vůbec. Celé díly poslouchejte na

HeroHero Gazetisto Forendors