Nynější vysoká inflace vede bankovní radu ČNB podle dostupných informací k debatě o obnovení odprodeje výnosů z devizových rezerv. ČNB tyto odprodeje prováděla už v letech 2004–2012. O návrat „do stejné řeky“ by ovšem rozhodně nešlo.

Objem devizových rezerv ČNB je teď daleko vyšší než tehdy, ale na druhé straně výnosy v procentuálním vyjádření jsou nižší. V objemu by tedy nakonec možná velký rozdíl nebyl.

Hlavní rozdíl by byl v motivaci. Zatímco odprodeje v letech 2004–2012 byly prezentovány jako čistě technická, automatická věc daná pouze dostatečnou výší rezerv a nijak nenavázaná na aktuální stav ekonomiky, tentokrát by bankovní rada podle všeho toto navázání přiznala: inflace je teď vysoká a částečně poptávková, přičemž reakce úrokovými sazbami nemusí mít dostatečně rychlé účinky, a proto pojďme působit na kurz – jehož dopad do inflace je rychlejší – prodejem části devizových rezerv ČNB.

Šlo by tedy, na rozdíl od období 2004–2012, o další nástroj měnové politiky (vedle už používaných nástrojů – nastavení úrokových sazeb a komunikace) – nástroj trochu příbuzný kvantitativnímu uvolňování (používanému v posledních letech mnohými zahraničními centrálními bankami) a takzvanému kurzovému závazku ČNB z let 2013–2017 v boji s nízkou inflací. S tím rozdílem, že tentokrát by šlo o nasazení tohoto nástroje naopak v boji proti vysoké inflaci, tedy o kvantitativní utahování.

Pro ČNB by tak vznikly nové výzvy: jak odhadovat dopad těchto odprodejů na kurz, a tudíž jak nastavovat prodávané objemy (a jak komunikovat plány v této oblasti do budoucna), aby výsledkem byly signály konzistentní se signály vysílanými v oblasti úrokových sazeb. Například bude otázka, zda a do jaké míry pokračovat v odprodejích výnosů poté, co se inflace dostane do blízkosti inflačního cíle (což může nastat už třeba koncem příštího roku), tedy v jakém rozsahu bude chtít ČNB tento nástroj používat vedle úrokových sazeb i poté.