Existuje rčení, že na světě člověk nenajde nic staršího než včerejší zprávy. Chce se tím říci, že lidská paměť je pomíjivá a i včerejšek je příliš vzdálený na to, aby byl zajímavý – na rozdíl od přitažlivého a vábivého dneška. To je samozřejmě hodně zavádějící a nejen pro ty, kdo mají tendenci hloubat nad historií. Velmi často je to totiž právě historický kontext, který dokáže vysvětlit, co se děje právě teď.
Přesně to platí pro výsledky hrubého domácího produktu za druhé čtvrtletí tohoto roku. Na první pohled příznivý údaj, nejrychlejší růst v historii Česka, navíc doprovázený skvělými zprávami z pracovního trhu, vypovídá o dobré kondici tuzemské ekonomiky.
Problém je ovšem v historii, v tom, s čím se to vlastně ekonomika porovnává. Když zapátráme ve vzpomínkách, loňský konec první poloviny roku byl extrémní. Pandemie byla teprve na počátku, očkování neexistovalo, testování bylo v plenkách a jedinou obranou byla co možná největší izolace každého jednotlivce. Namísto diskusí o tom, zda zavřít, či nezavřít pásy montoven, které probíhaly letos v rozpuku pandemie, loni v druhé polovině března postupně zavřely své brány všechny automobilky. Ač původně na dva týdny, uzavírka se postupně prodlužovala. Zavřená vrata továren se netýkala jen českého autolandu. Obdobně na tom byly továrny po celé Evropě.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
