Řešení klimatické krize? V Česku místo modernizace ekonomiky jen ztrácíme čas

Klimatická změna se opět dostává na vrchol evropské agendy. Lídři členských států budou 24. a 25. května diskutovat o nové podobě evropské klimatické politiky na mimořádném zasedání Evropské rady. Jedním z hlavních bodů programu je diskuse o budoucím rozložení národních cílů pro snižování emisí v příštích devíti letech. Otázka, jakou měrou by měl který stát přispět k celoevropskému cíli snížit emise o 55 procent do roku 2030 (v porovnání s hodnotami z roku 1990), budí mezi politiky vášně.

Když se podíváme na diskusi o klimatické politice na světové či evropské úrovni a srovnáme ji s tou v Česku, musíme konstatovat, že bohužel i v této oblasti existuje „malý český rybníček“. Diskuse zde jako by se zasekla deset, dvacet let zpátky, zatímco zbytek světa už je od nás na míle daleko.  Zrovna tento týden vydala Mezinárodní agentura pro energii (IEA) doporučení pro to, jak by měl svět postupovat, abychom zabránili oteplení planety o více než 1,5 °C oproti předindustriálním hodnotám (což je i cílem Pařížské dohody). Zdá se, že před sebou máme velmi úzkou cestu, po které se musíme vydat, pokud chceme zabránit nejhorším dopadům klimatické změny.