Hamáček funguje jako Zemanův maňásek. V kauze Vrbětice se mu nedá věřit vůbec nic

Jan Hamáček vyrazil do boje „za očistu svého jména“. Rezolutně tvrdí, že se rozhodně nestalo to, co napsal server Seznam Zprávy. Tedy že chtěl v Moskvě vyměnit ututlání informací o ruském podílu na výbuchu ve Vrběticích za milion vakcín Sputnik. Podává trestní oznámení na redaktory a bude chtít od Seznamu 10 milionů korun. Moc a moc bychom chtěli Hamáčkovi věřit, že jeho rozhořčení je upřímné. Už proto, že představa, že vicepremiér vlády České republiky vyměňuje bezpečnost země za ampulky pofiderního produktu farmaceutického průmyslu východní despocie, je prašílená. Jenže věřit předsedovi ČSSD není tak úplně snadné.

Hamáček opakovaně prokazuje, že jeho vztah k pravdě je, eufemisticky řečeno, poněkud volný. Nespočetněkrát narýsoval červené linie pro setrvání ČSSD ve vládě a po jejich překročení se nestalo nic. Na ministerstvo vnitra si posadil Michala Haška, kterého by bylo možné nazvat sedmilhářem, kdyby ovšem o lánském puči v roce 2013 nezalhal jedenáctkrát. A Hamáčkovu historku o tom, že cesta do Moskvy byla od začátku jen kamufláž, aby se Česko stačilo připravit na diplomatický konflikt s Ruskem, může spolknout jen ten, kdo si dokáže představit, že by byl Hamáček v příští bondovce obsazen do role agenta 007.

Lapidárně: Můžete chtít, aby vám lidé bezvýhradně věřili. Můžete se jmenovat Jan Hamáček. Ale rozhodně nemůžete chtít, aby vám lidé bezvýhradně věřili, jmenujete-li se Jan Hamáček.