Jak jsem si spočítal, že díky koronaviru to s hypotékou půjde a zbudou peníze i na dítě

Máte už věkem blíž ke třicítce než ke dvacítce, studentská léta končí a začínáte pomýšlet na rodinu. Zní to skvěle, představujete si, jak budete mít domov a milujícího partnera s ratolestmi. No a pak začnete počítat a snění vás hodně rychle přejde. Už to nejsou dvě, nebo snad dokonce tři děti, ale jen jedno. V další fázi škrtáte psa i kočku, protože si uvědomíte, že na pražskou hypotéku budete potřebovat nejméně půl milionu korun z vlastní kapsy. Jenže po škole tolik peněz nemáte a rodina vám pomoci nedokáže. Začnete přesvědčovat sami sebe, že ani děti nechcete, a že vám proto ani tolik nebude vadit, že každý rok žijete v nejistotě, jestli vám prodlouží nájemní smlouvu.

Nakonec ale přece jen vidíte naději. Díky koronaviru firmy pochopily, že home office je budoucnost. Je to paradoxní, ale epidemie vám dala větší rozlet, protože můžete žít v republice kdekoliv a pracovat přitom za pražskou mzdu. A tak začnete počítat, abyste zjistili, kde bude nejlepší se usídlit a jak vyřešit občasné nutné návštěvy v Praze.