Překotné zásahy do daňového systému na poslední chvíli bohužel prostě patří k českým zvyklostem, a i letošní schválení daňového balíčku tak spolehlivě zkazilo Vánoce všem, kteří se zabývají účetním softwarem. Kromě toho vyvolalo i silnou vlnu nevole mezi ekonomy. Kritika se týká hlavně argumentů vlády, že balíček je výrazně prorůstový (není), pomůže všem zaměstnancům stejně (nepomůže) a má pouze dočasnou platnost (nemá). 

To vše přichází za cenu přibližně stomiliardového poklesu příjmů rozpočtu, což přitom kupodivu nechává chladnými i mnohé tradiční fiskální konzervativce, byť tento výpadek není ničím kompenzován na výdajové straně. Na pravé části politického spektra, která daňové změny podpořila, patrně panuje přesvědčení, že se stát o chybějící miliardy v budoucnu uskromní, a projde si tak vynucenou odtučňovací kůrou.

Se stejnou myšlenkou přišel již v roce 1980 tehdejší kandidát na amerického prezidenta Reagan. Jakožto odpůrce rostoucích veřejných výdajů připodobnil strategii svého zamýšleného protiútoku k výchově rozmařilého dítěte – snazší než potomkovi trpělivě vysvětlovat, že má omezovat své útraty, je snížit mu kapesné. Poněkud méně eufemisticky pak tuto taktiku popsal nejmenovaný člen Reaganova štábu novinářům, když na adresu státního aparátu prohlásil, že je potřeba "nechat tu bestii vyhladovět". A ačkoliv Reagan volby nakonec vyhrál a daně snížil, bestie rostla dál – na dluh.

Dosud zřejmě nejdetailnější analýzu dopadů snižování daní na fiskální politiku publikovali v roce 2009 manželé Romerovi z univerzity v Berkeley. Vyplývá z ní, že snižování daní historicky nevedlo k úsporám výdajů státu, ba spíše naopak. Typickým důsledkem snížení daní pak podle nich bývá jejich opětovné zvýšení v řádu několika let. Netřeba asi dodávat, že jelikož si stát na dočasné daňové úlevy půjčuje za úrok, bude muset po vynuceném návratu do původního normálu od lidí vybrat ještě o něco více peněz, než kolik jim předtím milostivě ponechal.

Zda právě Česko nabourá dosavadní vědecké poznatky a doprovodí daňové úlevy odpovídajícím zeštíhlením státu, uvidíme již brzy. Jako příliš pravděpodobné se to ovšem nejeví. Blíží se volby a bestie má hlad.