Reakce: Družstva jsou v zahraničí i u nás osvědčený prostředek získání dostupnějšího bydlení, tvrdí radní Marvanová

V Hospodářských novinách publikovala Julie Hrstková rozsáhlý komentář pod názvem "Družstva dostupné bydlení nepřinesou". Prozrazuje dnes běžnou skepsi, že se kromě reformy stavebního práva a zrychlení developerské výstavby bytů nedá s dostupností bydlení nic dělat. S tímto závěrem rozhodně nesouhlasím. Přitom úplně stačí, pokud se porozhlédneme za naše hranice a zjistíme, že možností, jak zlevnit bydlení, je mnohem více. Nemusíme vymýšlet vymyšlené.

Jsem přesvědčena, že máme převzít fungující modely. Tak jako jsme 90. letech převzali stavební spoření z Německa, které úspěšně pomáhá lidem financovat bydlení, zavedli jsme daňové úlevy k hypotékám, zavedl se příspěvek na bydlení, ale pak tak nějak bytová politika zamrzla. Přitom jak v České republice, tak v zahraničí jsou osvědčeným nástrojem modely spolupráce obcí, developerů a obyvatel, kteří marně shánějí levnější bydlení. Právě těmito modely jsme se inspirovali a na pražském magistrátu vytvořili ve spolupráci s odborníky projekt Dostupné družstevní bydlení s účastí hl. m. Prahy. Bohužel komentátorka není s tímto projektem zjevně seznámena, proto ve svém komentáři uvádí několik zásadních nesprávných informací a z toho činí závěr, že družstva dostupné bydlení nepřinesou.

V komentáři je uvedeno, že "družstevní výstavbu limituje především nepochopení politiků, v čem konkrétně spočívá výhoda družstva". Uvádí se v něm, že město propůjčí družstvu pozemek na 35 let a následně pozemek bude prodán družstvu. To však nemá jistotu, že si může pozemek po 35 letech koupit a byt převést do osobního vlastnictví, protože pokud by si nedokázalo pozemek družstvo odkoupit, dům by propadl Praze bez náhrady. Dále uvádí, že projekt odmítli jak Praha sobě a Piráti, tak opozice. 

Velké čtení

Družstva dostupné bydlení nepřinesou. Problém v Česku je jinde

9. 7. 2020 ▪ 8 min. čtení

Komentátorka pravděpodobně neměla k dispozici projekt, který jsem předkládala minulý týden na pražském zastupitelstvu. V něm je jasně uvedeno, že město spolu se soukromým partnerem, který má dlouhodobé zkušenosti s bytovou výstavbou, založí bytové družstvo a do tohoto družstva se budou moci hlásit obyvatelé, kteří potřebují byt pro vlastní bydlení. Tomuto družstvu Praha zřídí právo stavby až na 99 let a po splacení úvěru na výstavbu si během této doby družstvo může pozemek od města odkoupit.

Pokud by si pozemek družstvo odkoupit nechtělo, nemůže dům propadnout Praze bez náhrady, jak uvádí komentátorka. To by nejen bylo nespravedlivé, ale odporovalo by to i zákonu. Družstvo tedy buď získá za tržní cenu v budoucnu pozemek do vlastnictví nebo naopak obdrží tržní cenu stavby, kterou družstvo vybudovalo. Doba trvání práva stavby je velmi dlouhá, přičemž po tuto dobu družstvo bude platit Praze malý příspěvek do fondu rozvoje bydlení a tento příspěvek se bude započítávat na budoucí kupní cenu pozemku. To znamená, že cenu pozemku takto za velmi dlouhou dobu bez nutnosti úvěru zaplatí družstevníci postupně, takže po uplynutí práva stavby již pravděpodobně nic nebudou na cenu pozemku doplácet a mají jistotu získání bytu do vlastnictví.

Výhoda zapojení do družstevní bytové výstavby ze strany obce spočívá především v tom, že výstavbu provádí soukromé subjekty, které mají s výstavbou zkušenosti. Obec jako člen družstva v projektu získává třetinu bytů, které může pronajímat lidem v profesích, které jsou pro obec potřebné, a dvě třetiny bytů jsou určeny pro družstevníky. Pro ty to znamená nejen to, že si nemusí brát hypotéku, tedy nemusí se zadlužit a nehrozí jim dluhová past, ale také tento projekt jim přinese nižší cenu, kterou budou platit jako nájemné, čímž pomáhají družstvu splácet úvěr na výstavbu bytů. Nájemné, které družstevníci budou platit, bude v době splácení úvěru družstva o třetinu nižší, než je tržní nájemné v dané lokalitě, po splacení úvěru družstvem bude nájemné ještě nižší, protože u družstevních bytů je nájemné nákladové. Dále budou mít členové družstva nárok po doplacení úvěru a odkoupení pozemku na převod bytu do vlastnictví, přičemž pozemek mohou splatit postupně za velmi dlouhou dobu až 99 let, takže si na jeho koupi nemusí ani družstvo, ani družstevníci brát hypotéku. 

Tento způsob pomoci výstavby bytů na pozemcích obce, která k tomu zřídí právo stavby, je ve světě velmi rozšířený a pomáhá zlevnit náklady na pořízení bydlení právě pro střední příjmovou skupinu. Ve světě existuje celá řada příkladů použití práva stavby v nejrůznějších projektech výstavby – jak ke komerční, tak i k bytové výstavbě nebo realizaci dopravní infrastruktury. Ve světě má právo stavby často i sociální aspekt. Veřejnoprávní entity mohou prostřednictvím tohoto institutu realizovat různé sociální cíle, jako je podpora bytové výstavby pro sociálně slabší skupiny obyvatelstva, což je využíváno například v Německu, Belgii, Francii, Rakousku, Norsku, Švýcarsku, Nizozemsku, Lucembursku, Velké Británii nebo v Kanadě. Motivací pro aplikaci institutu práva stavby bývá kromě zajištění dostupného bydlení širšímu okruhu obyvatel rovněž zabránění pozemkovým spekulacím.

Komentátorka má pravdu, že proti projektu se postavili Piráti a Praha sobě, ale podpořil jej náš klub Spojené síly pro Prahu (TOP 09, STAN a KDU-ČSL) a opozice. Bohužel koaliční partneři podmiňují podporu projektu zásadním zdražením projektu pro družstevníky, navrhují, aby si družstevníci museli pozemky kupovat za podstatně vyšší než budoucí tržní cenu. To pro nás bylo nepřijatelné, protože by to nebyla pomoc středně příjmovým domácnostem, kterým je projekt určen. 

V závěru komentátorka uvádí, že nás od drahého bydlení nespasí družstva, že to je jen další politického heslo, které nemá žádný obsah. V tom naprosto nesouhlasím, protože projekt, který připravujeme s týmem odborníků, má jasný obsah, pravidla i podporu soukromého sektoru i městských částí v Praze, které již mají vytipované pozemky pro družstevní výstavbu. O projekt projevily zájem i banky, které se na něj připravují, například ČSOB a Česká spořitelna. 

V projektu Dostupné družstevní bydlení s účastí hl. m. Prahy se snažíme převzít užitečné modely, které fungovaly nejen u nás za první republiky i před rokem 1990, ale fungují dlouhodobě i v zahraničí. Jsem přesvědčena, že nemůžeme rezignovat na pomoc nejen sociálně slabým, ale i střední vrstvě, mladým lidem, rodinám s dětmi či seniorům, k získání cenově dostupnějšího bydlení. Dělají to tak ve vyspělých zemích ve světě, měli bychom je v tom následovat.