Tohle není výběr daní, paní ministryně Schillerová. To je už málem státní banditismus

Pověst českých berních úřadů tento týden dostala hned tři těžké rány. Zaprvé podle Hospodářských novin Ústavní soud konstatoval, že daňoví úředníci v řadě případů při sporech s poplatníky manipulovali se spisy. "Postup byl daleko za hranicí toho, co lze v právním státě od orgánu veřejné moci tolerovat," uvedl v odůvodnění ústavní soudce Jan Filip. Zadruhé Seznam Zprávy přinesly odhalení, že na Zlínsku fungovala praxe, kdy byli daňoví úředníci shora hodnoceni čárkovací metodou podle toho, kolikrát takzvaně zaklekli na poplatníky a uvalili na ně dražbu nebo zajišťovací příkaz. Zatřetí – také podle zjištění Seznamu – velkým dlužníkům daňové nedoplatky procházely, zatímco ti malí byli zakleknuti důsledně až k úplné likvidaci. Zkráceně řečeno vidíme v podání finanční správy manipulace, zbytnou represi a aplikaci dvojího metru. Přesně to, čeho se úřady ve fungujícím právním státě nikdy nesmí dopustit.

O to znepokojivější je reakce zodpovědných míst ministerstva financí. Výroky ministryně financí Aleny Schillerové se dají parafrázovat do věty: "O odstoupení neuvažuji ani na vteřinu, protože pokud se vůbec něco závažného stalo, tak to bylo předtím, než jsem nastoupila do úřadu, a nyní se všechno zlepšuje." Je to vůči lidem, kterým úředníci udělali ze života peklo, až arogantní a zároveň to není tak úplně pravda. Jako náměstkyně ministra financí Andreje Babiše byla Schillerová za oblast daní zodpovědná i před rokem 2017, takže se nemůže tvářit, že popsaná praxe jde mimo ni. A s oním zlepšováním by také měla brzdit. Počet zajišťovacích příkazů, které podle pravomocných rozsudků často nezákonně likvidovaly zdravé firmy, sice klesl z 1561 v roce 2016 na 756 loni, jenže letos za první čtyři měsíce jich už zase bylo 340. Takže pokud úředníci ministryně Schillerové udrží tempo, budeme na konci roku opět nad tisícovkou. Zaklekávací mašinerie opět maká, až se z poplatníků kouří.

Nepředat soudu všechny důkazy je podle berňáku běžná praxe. Odborníci tvrdí, že je to skandální

29. 6. 2020 ▪ 4 min. čtení

Naprosto děsivě pak působí vysvětlení finanční správy, proč byli úředníci motivováni k pořádání co největšího množství dražeb: "Uvedení konkrétního požadovaného počtu dražeb v rámci stanovení individuálních cílů pro další osobní rozvoj je nešťastné, ale zřejmě bylo vedeno snahou, aby zaměstnanec získal dostatečné teoretické i praktické zkušenosti v oblasti dražeb." Slyšíte dobře: Je to "nešťastné", nikoli odsouzeníhodné, nepřípustné, nelegitimní. Nikde není řečeno, že se to už nestane. A nikdo za to zřejmě nebude postižen, protože přece šlo o "osobní rozvoj" úředníka! Je to podobné, jako by policisté používali při výcviku střelbu na živé lidi, a kdyby se na to přišlo, culili by se: "No a co, je to možná nešťastné, ale jde přece o osobní rozvoj příslušníků!" Těžko to komentovat slušně.

Nevíme samozřejmě, jak je popsaná skandální praxe, která už má pramálo společného se standardními úředními postupy a je spíš na pomezí státního banditismu, rozsáhlá. Ale v rámci předběžné opatrnosti bude lepší předpokládat, že není ojedinělá. Snaha zalíbit se těm nahoře, kteří jsou vedeni myšlenkou, že poplatník je v podstatě nepřítel, takže každá rána dovolena, se určitě neomezuje jen na Valašské Meziříčí. Je proto dobře, že přešlapy bude muset ministryně Schillerová vysvětlovat v Poslanecké sněmovny. Snad i ona nakonec pochopí, že finanční úřady mají postupovat efektivně, ale korektně. Což v žádném případě neznamená, že by se měly na vybraných – zejména těch malých – poplatnících vyřádit a jiné – ty velké – nechat na pokoji podle zásady ruka ruku myje. Uměřenost a stejný metr pro všechny jsou jedním ze znaků, které oddělují fungující demokracii od autoritářského modelu. Optimisticky doufejme, že ministryně tuto hranici vnímá a ještě jí aspoň trochu záleží na tom, abychom ji definitivně nepřekročili.

Psáno pro pořad Názory a Argumenty ČRo PLUS