Kubitovo čtení na víkend: Ceny bytů klesnou, ale bylo by dobré, aby leccos kvůli koronaviru naopak zdražilo. Souhlasíte?

Informací je příliš mnoho, kdo má ale čas se tím vším probírat? Možná někdo od novin. Zde je výběr všeho, co se tento týden vyplatilo číst, sledovat nebo poslouchat podle mě, Jana Kubity, editora Hospodářek.

- Pojďte se podívat do Bedlna na Rakovnicku. Takhle to možná bude vypadat i u vás, jestli bude trvat sucho.

- Náš nejčtenější článek týdne. Je jasné proč. Titulek začíná: “Ceny bytů klesnou...”

- Moderní zemědělský průmysl, který živíme naší neutuchající potřebou kupovat si v co největším množství všechno, na co jen zahlédneme reklamu, je mi nesympatický čím dál víc.

- “Čeští manažeři a politici řídí stát jako normalizační inženýři. Rozumějí jen tomu, co je dostatečně velké – aerolinkám, přehradám a agrokombinátům. To jsou projekty hodné dotací.”

- "Já osobně optimisticky doufám v pár konkrétních věcí: Hodně věcí by mělo podražit, to proto, aby se přiblížily ke své reálné hodnotě. Budeme si jich pak víc vážit." Zeptal jsem se několika chytrých lidí, jak koronavirus změní svět. A je to zajímavé.

- Roušky jsou fenomén. Sám si pamatuji, jak jsem se v březnu cítil nesvůj, když jsem s ní poprvé vyšel na ulici. Česko bylo jednou z velmi mála zemí, kde stát nošení roušek přímo nařídil. Je to ale zdravé? Rastislav Maďar, epidemiolog, kterému naslouchá celá vláda, říká, že nám neublíží.

- Jak vypadá Babišův střet zájmů v jeho mediálním podnikání? Takhle. A stojí 112 milionů.

- Dřív to byli sportovci, které když klub získal do svých služeb, jeho akcie okamžitě stouply. Dnes to může být třeba někdo, kdo dělá “jen” podcasty.

- “Byl jsem hozen do prostředí, ve kterém je velmi často jedno, co je pravda, a je jedno, co je reálný exaktní dokument. Citační ohlas, který znám jako velmi hodnotnou věc, kdy někdo cituje a samozřejmě také třeba kritizuje vaši vědeckou práci, se tady mění v počet lidí, kteří olajkují, nebo neolajkují líbivý titulek. To by se ale dalo ještě přežít, protože tento svět není můj, tím pádem v něm nejsem a nemusím na něj reagovat. Je ovšem hrozné vidět, když do tohoto světa, o kterém nemám úplně nejlepší mínění a myslím si, že modeluje chování společnosti víc, než má právo, vstupují akademici, kteří dobrovolně přestupují z exaktních, byť někdy velmi ostrých debat a konfrontací vědeckých názorů do světa palcových titulků a prohlášení. A to už tedy vůbec není můj svět.” Pozoruhodně jemnocitný rozhovor s naším hlavním koronavirovým statistikem. Jeho postoje ke světu obyčejných lidí, kteří dělají nebo čtou noviny (v jakékoli podobě), jsou mi spíš nesympatické. Lehce arogantní možná. I tak je to ale velmi zajímavé čtení.

- A na závěr se pojďte vrátit o 45 let zpátky do Prahy. Barvy a tvary jsou trochu jiné, ale nějak podivně to připomíná hlavní město dnes, kdy ho napadl koronavirus.

Dobré čtení a hezký víkend přeji. A také pevné zdraví.

jk