Protest Milionu chvilek nebyl trefou do černého. Občanskou společnost ale budeme v pokoronavirové době potřebovat více než kdy jindy

Občanský aktivismus namířený proti současné vládě to má v době koronavirové krize těžké.

Zaprvé lidé mají v krizích obecně tendenci semknout se za vládou, ať je jaká chce. Když převládne pocit, že smrt poletuje všude kolem, je lidem většinově lhostejné, jakého politického zabarvení je ten, kdo boj proti epidemii vede. Hlavní je, že dokáže alespoň něco udělat. Je to vidět všude na světě – roste popularita tak rozdílných vládnoucích politiků v tak rozdílně úspěšných zemích, jako německé kancléřky Angely Merkelové nebo italského premiéra Giuseppa Conteho. I u nás šla nahoru podpora hnutí ANO Andreje Babiše. O to víc, že Česko zatím zaznamenalo – pokud jde o nízký počet obětí viru – nepopiratelný úspěch.

Druhý problém občanského aktivismu v současné době je čistě praktický: v podmínkách nouzového stavu jsou zakázána shromáždění většího počtu osob, a tedy není možné dát najevo nesouhlas s vládní politikou na masových demonstracích.