Kde je ta vlna, Prymulo (a Hamáčku)?

Vzpomínáte ještě? Je velikonoční neděle a epidemiolog Roman Prymula nás v Otázkách Václava Moravce upozorňuje, že už za týden tu bude vlna nově nakažených. Hřešili jsme a jezdili jsme na kolech či běhali s menším odstupem než dva metry, teda s mou výjimkou, tyto druhy pohybu jsou mi cizí. Uvidíme to na statistikách už příští víkend. Ministr Jan Hamáček neopomněl přitvrdit hudbu, bude asi třeba restrikce přitvrdit, pravil.

Pro jistotu jsem počkal až do pondělí, sleduji denní pohyby na stránkách ministerstva zdravotnictví a? Nic. Prostě nic, ani čekání na neděli nepomohlo. 92 nově identifikovaných tuto neděli, 89 minulou a to se tento víkend testovalo o poznání víc. Samozřejmě to je jen dobře, nákaza polevuje, jenže nikde v našem středoevropském okolí není dnes tak často zapomínáno, že i odborník se může mýlit. Tím spíš, když je situace pandemie tak nová. Jako ekonom a manažer o omylech ostatně za svou kariéru něco vím. Ale také tuším, že právě to, že nikdo, ani odborník, nemá patent na pravdu, je dobrým důvodem, aby o celospolečensky závažných otázkách rozhodovali demokraticky volení a parlamentům odpovědní politici. 

Což se ale u nás v otázce uvolňování restrikcí spjatých s koronavirem děje evidentně jen velmi vzdáleně. Epidemiologové v rozhovorech hrdě uvádí, že konečné rozhodnutí o uvolňování nakonec politici nechávají na nich. Většina z nich se k tomu radostně hlásí, u ministra vnitra a šéfa krizového štábu Jana Hamáčka, to příliš nepřekvapí, koronavirus je teď i jeho primární odpovědnost. Ovšem u ministra průmyslu a obchodu či školství už podstatně víc. 

Porovná-li si někdo plán uvolňování omezení ekonomiky se zeměmi nám kulturně blízkými (Německem, Rakouskem či Slovenskem), s překvapením zjistí, že třeba na počátku krize hůř zasažené Rakousko plánuje ukončit restrikce o měsíc před námi. Ovšem náš plán je jak splněný epidemiologův sen, čtrnáct dnů po každém rozvolnění, bude čas vyhodnotit, co to přineslo. Žádná jiná logika v jednotlivých skupinách uvolněných aktivit než to, kolik by se tak lidí mohlo setkat. Buďme trpěliví… Ale proč, i z hlediska nějaké exploze pacienti s virem okupují dnes něco méně než osm procent lůžek na JIPkách. Máme roušky, obleky, které nám ministr zdravotnictví iniciálně z velmi zvláštního zdroje zajistil, geniální karantény, jsme snad připraveni znovu zvládnout nárůst i o 200 identifikovaných, když jsme ho už často z horšími pomůckami na počátku dubna zvládli? 

Ve skutečnosti se ekonomika a náš život obecněji stává obětí klasické situace, ve které odborník maximalizující jedno své kritérium nevidí nic jiného. Kdybyste stavaři dali za úkol postavit lávku přes potok, aniž by ho limitoval rozpočet a termín k dokončení, ale s tím, že chcete, aby vydržela věčně, nepochybně byste se po pár měsících dívali na něco krásného, bílého betonového a monumentálního. Možná by na to padlo i pár zahrádek okolo potoka. Potřeba by to pro těch pár pěších a cyklistů ale určitě nebylo.

Ale nezlobte se na epidemiology. Podívejte se opět za hranice, skutečně si někdo umí představit třeba Sebastiana Kurtze nebo Angelu Merkelovou, jak do kamer huhňajíc přes roušku oznámí, všecko jsem předal(a) našemu epidemiologovi, on rozhodne, kdy se co otevře. Ne, tam bude mít odborník důležitý poradní hlas, a politik učiní nějaké kompromisní rozhodnutí po zvážení všeho, včetně toho, co to znamená pro budoucnost národa. A národu to bude jako své rozhodnutí prezentovat. Takže v Německu půjdou děti do školy na počátku května. U nás druhý stupeň zřejmě v září. Tři měsíce po otevření obchodních center… Nezlobme se ale na odborníky, prostor jim vyklidili politici. Navzdory nákladům, které to bude stát. A je těžké si představit lepší komunikační příležitost. Rozhodný politik moudře našel kompromis umožňující všem se trochu víc nadechnout.