Motiv viru, který přežije putování v krabici zboží z Japonska a nakazí příjemce zásilky, použili už před 17 lety tvůrci animovaného seriálu Simpsonovi. S podobnou obavou se na zaměstnance České pošty začali na přelomu roku obracet první klienti. Pošta tak byla pravděpodobně první tuzemskou firmou řešící problém Covid-19.

Situace, jež ještě na konci ledna působila jako lokální drama, začala během několika týdnů dělat starosti většině lidstva na planetě. "Tehdy jsme věc konzultovali mimo jiné i s pražskou hygienickou stanicí, kde nám potvrdili, že přes balíčky z Číny nákaza nehrozí," popisuje Ivan Feninec, ředitel úseku lidských zdrojů České pošty.

Když se začal virus šířit po Evropě, firma nemusela nic složitě vymýšlet. Aktivovala krizový štáb, který začal řešit očekávaný výpadek doručovatelů. "Osvědčilo se nám dávat zaměstnancům co nejvíce informací v reálném čase a zapomenout na nedůležité problémy. Tím, jak se postavíte k současné situaci, výrazně ovlivníte vnímání a náladu ve firmě," ohlíží se na začátek krizových dnů Feninec.

Sociální sítě

Světová zdravotnická organizace (WHO) využívá sociální média k šíření osvěty a edukaci občanů. Využívá třeba hashtag a výzvu #SafeHands challenge nebo vydává jednoduché návody a infografiky, jak si správně mýt ruce či postupovat v prevenci nákazy. Komunikovat během krize ale musí také firmy − ať už se svými zákazníky, nebo zaměstnanci.

Komu které informace

Jak firmu v době pandemie řídit? Experti doporučují snažit se i v největším stresu dívat za horizont aktuálních událostí a konfrontovat operativní rozhodnutí s dlouhodobými záměry. Samozřejmostí by mělo být sestavení krizového týmu, který bude vyčleněný pouze na řešení problémů souvisejících s krizí.

"Zvlášť v případě pandemie je včasná reakce klíčová. Krizový tým by měl sledovat všechny relevantní kanály (vláda, Světová zdravotnická organizace či americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí), jež mohou pomoci s případnou reakcí nebo zaváděním opatření," vysvětluje Diana Rádl Rogerová, řídící partnerka společnosti Deloitte.

Firmy, jejichž podnikání ovlivňují přírodní katastrofy pravidelně, měly před ostatními přece jen trochu náskok. V energetické společnosti E.ON tak začali preventivní opatření proti koronaviru přijímat už na konci února. "Nebylo na co čekat. Posílili jsme naše IT a telekomunikační systémy, aktivovali záložní dispečinky, zrušili plánované odstávky elektřiny, aby klienti mohli bez omezení sledovat informace. Zajistili jsme speciální provoz na klíčových pracovištích tak, aby se zaměstnanci, pokud se virus ve firmě objeví, nemohli vzájemně nakazit," popisuje mluvčí E.ON Martina Slavíková.

Při řízení firmy v krizové době je potřeba také pečlivě volit, kdo potřebuje jaké informace. V krizi se lidé často informacemi přehltí a špatně se soustřeďují na práci. "Kdo zprávu nepotřebuje, toho je zbytečné jí zatěžovat. Také nemá smysl šířit černé scénáře, které mohou vyvolávat paniku a stres. Lidé například nepotřebují vědět, kolik měsíců může firma přežít bez cash flow. To je problém finančního oddělení a top managementu," doporučuje psycholog Daniel Štrobl.

U velkých společností sestávajících z více podniků může být výhodou sdílení zkušeností s řešením krize napříč firmou. "Osvědčily se nám pravidelné každodenní krátké operativní porady, do nichž jsou zapojeni členové top managementu ze všech našich společností," popisuje HR ředitelka společnosti Kofola Hana Caltová.

Život v krizi

Tento článek je součástí speciální přílohy Život v krizi, která vyšla v Hospodářských novinách 25. března. Celou přílohu si můžete přečíst po kliknutí na obálku níže.

Slabiny jsou více vidět

V krizi potřebují lidé více než kdy jindy vědět, že jdou smysluplným směrem a že ten, kdo je řídí, opravdu ví, co dělá. S tím souvisí i schopnost flexibilně reagovat ve chvíli, kdy nikdo ještě netuší, co budou následující dny, týdny a měsíce pro celou firmu znamenat.

"Chování krizového lídra lze demonstrovat na situaci, kdy se někomu udělá na ulici zle. Seběhnou se lidé. Jeden volá: Měli byste někdo zavolat lékaře. Druhý říká: Budu dělat masáž srdce a vy, pane, ano, vy v té červené bundě, volejte 155, ať pošlou záchranku. Hned. Který z těch dvou se zachoval jako krizový manažer?" pokládá řečnickou otázku Daniel Štrobl.

V krizi se také mnohem více projeví manažerská strnulost a neschopnost rychle reagovat. Lídr podle Štrobla především dokáže rozpoznat, kde stojí za to bojovat a s čím je naopak nutné se smířit. Smíření přitom není znak slabosti, ale účinná strategie pro zvládání bezmoci. Lídr by měl být v krizi neustále dostupný a i tu nejmenší věc nepovažovat za nedůležitou. "Pro konkrétního člověka v týmu může být právě tato věc zásadní, a pokud ho lídr v této chvíli zklame, už se těžko podaří důvěru obnovit," říká Diana Rádl Rogerová z Deloittu.

Upozorňuje také na nutnost lidem ve firmě správně vysvětlovat chystaná opatření. Pracovní týmy snadno odtuší, zda jde o rozhodnutí, za nimiž stojí znalost a zkušenost, nebo o panické a chaotické kroky. Zároveň je třeba se vyvarovat zakonzervování stejného stavu nebo zavírání očí před skutečností. "Nepříjemná rozhodnutí musíte udělat, ale musíte je jasně odůvodnit včetně alternativ, z nichž se vybíralo," radí Rádl Rogerová.

Při krizovém řízení je třeba také nezapomínat na dobu, která přijde poté, co krize odezní. Co budou potom zákazníci potřebovat a chtít? Až bude po největších starostech, nastane možná ještě složitější si­tuace − ekonomicky stabilizovat firmu a ukázat zákazníkům, ze jste tu stále pro ně.