Místo zdanění robotů řešme vzdělávání

Nárůst robotizace zvyšuje celkovou produktivitu a zároveň přerozděluje životní úroveň uvnitř společnosti. Z toho, co zatím víme, vyplývá, že na robotizaci tratí zaměstnanci, kteří vykonávají rutinní činnost, tedy profese, jež lze roboty nahradit. Naopak majitelé robotů či zaměstnanci, kteří se věnují nerutinní práci, na robotizaci získávají. Může jít o vysoce abstraktní, odborné profese, které se často s roboty doplňují, ale například i o pozice v sociálních a zdravotních službách. Robotizace zkrátka vytváří vítěze a poražené a zvyšuje nerovnost v příjmech, bohatství a v životní úrovni. Tím vliv robotizace na společnost připomíná vliv mezinárodního obchodu, který, laicky řečeno, zvětšuje koláč a zároveň mění, kdo si z něj ukousne víc.

Poražení neztrácí pouze práci, ale přichází i o zaměstnatelnost. S tím se často pojí ztráta životních jistot a náplň, lidé se propadají do psychických a rodinných problémů. Statisticky roste pravděpodobnost rozvodů, sebevražd, kriminality.

Tyto vedlejší důsledky ztráty zaměstnání, a hlavně ztráty zaměstnatelnosti, nelze jednoduše vyřešit jen pomocí dávek v rámci systému sociální podpory. 

Málokdo se pře o to, že robotizace a její důsledky pro lidi vytváří prostor pro intervence státu. Jedním z možných zásahů je nějaká forma zdanění robotů, které má redistribuční vliv. Zjednodušeně se přírůstek koláče rozdělí mezi vítěze a poražené robotizace.

Pokud se navíc prostředky použijí vhodně, společenská solidarita může snížit i rozsah negativních vedlejších důsledků spojených s nezaměstnatelností, například nárůst kriminality. 

ČSSD chce uvalit daně na roboty, aby stát měl na důchody pro lidi, kteří kvůli nim přijdou o práci

18. 2. 2020 ▪ 4 min. čtení

Jakou formou řešit zdanění robotů, to je ovšem zatím nedostatečně prozkoumané téma s řadou otázek. Jak vhodně vymezit pojem robot? Zatímco o velkých robotech v autoprůmyslu pravděpodobně není pochyb, chatbot pochyby vyvolává, navzdory tomu, že rovněž nahradil zaměstnance vykonávající rutinní činnosti. Dále je otázkou, na co by měla daň cílit, zda má odrážet počet robotů, podíl robota na výstupu, pořizovací cenu či něco jiného. A může vůbec jedna kategorie vyhovět všem druhům robotů? Nebo je lepší se kvůli nedokonalým informacím a dalším omezením spokojit s uvalením daně na činnost či zisk spojený s roboty? V neposlední řadě je na místě obava, zda jakákoliv forma zdanění v malé, průmyslově založené exportní ekonomice nezpůsobí větší škody než žádná forma zdanění. Právě proto je nutné koordinovat přístup ke zdanění robotů na mezinárodní úrovni. 

Zdanění robotů lze považovat za nouzové řešení v situaci, kdy vybíráme tu méně špatnou variantu. Systémovým řešením robotizace je především vzdělání a vytvoření podmínek pro vznik profesí s vysokou přidanou hodnotou. Vzdělávat dnes studenty v rutinních činnostech je cesta špatným směrem.