Věrozvěstům horších časů se blýská na lepší časy. Ekonomika našeho největšího souseda, Německa, klopýtá. Průmyslová výroba v Německu v prosinci meziročně klesla o 6,8 procenta. Objem nových objednávek se snížil dokonce o 8,7 procenta.
Ve světle, či spíše stínu těchto čísel není překvapivý pokles českého průmyslu v prosinci o 3,4 procenta nebo pokles vývozu o 4,9 procenta. Český průmysl už není rozžhavený doběla, jako tomu bylo v roce 2018. Využití výrobních kapacit kleslo na 84 procent, tedy zhruba na dlouhodobě průměrné hodnoty, a při dalším poklesu výroby nejspíše klesne na podprůměrná čísla.
Firemní investice v prvních třech čtvrtletích loňského roku klesaly. Objem firemních úvěrů reálně stagnuje. Růst české ekonomiky drží nad vodou utrácení domácností a vlády. V podstatě je to ale jen odraz v zrcadle exportních a průmyslových statistik z předchozích let, které se přes mzdy a daně nyní projevují ve spotřebě. Není-li slabost výrobních a vývozních statistik krátkodobým zhoupnutím, je otázkou času, kdy se importovaný negativní impuls začne promítat v domácí části ekonomiky.
Ve výčtu rizik ekonomického vývoje nelze opomenout koronavirus. Rozsah preventivních opatření a dopady na některé globální výrobní řetězce naznačují, že bychom tento faktor neměli podceňovat. Čína se zdá být daleko. Geograficky možná, ekonomicky je čím dál tím blíže. Její propojení s ostatními zeměmi rychle roste zapojováním do komplexních výrobních řetězců. Stejně jako je tomu v našem případě.
Reakcí na změnu ekonomické situace a výhledu do dalších měsíců je snížení úrokových sazeb 13 centrálními bankami ve světě. Zatímco ke zpřísnění měnové politiky sáhly dvě země, Tádžikistán a Česko. Nejbližším zrcadlem inflačních tlaků vznikajících přehříváním ekonomiky je jádrová inflace. Ta v průběhu loňského roku zvolna klesala z 3,0 procenta v lednu na 2,5 procenta v prosinci.
Letos by měla více méně stagnovat, příští rok klesat. Inflace není problém. To, co se v posledních měsících děje v německé ekonomice, problém je.
