Lidé mají tendenci žít část svých životů v mytologii. Z psychologického hlediska se může jednat o vytváření bublin, které jim usnadňují život a pomáhají vyrovnávat se s jeho negativními vlivy. Dokonce i v případě, že je jim odhalena pravda, nebo se minimálně realita ukáže komplikovanější než původní mýtus, někteří z nich v mýtu stejně raději setrvají. To je zase situace, kdy zpětné přiznání si omylu je příliš bolestivé a může podrývat budoucí sebevědomí daného člověka a případně i zhoršit jeho sociální pozici.
Mýty, omyly a polopravdy se přirozeně týkají i otázek ekonomického charakteru. Tento krátký a snad i snadno čitelný příspěvek rekapituluje několik poměrně často opakovaných ekonomických mýtů a polopravd, které se objevují v mediálním prostoru různého druhu a mohou vést ke zkratkovitému uvažování lidí, kteří jim věří, nebo dokonce k tomu, že se z nich stane něco jako "obecně uznávaná pravda", pakliže je následně opakuje určitá kritická masa lidí.
Není snahou příspěvku v takto krátkém rozsahu zmíněné mýty a polopravdy "vyvrátit z kořenů", nýbrž zejména upozornit na to, že ve všech případech zdání tak trochu klame. Zároveň vybrané mýty a polopravdy rozhodně nepředstavují všechny, které existují. Dalším oblíbeným omylům a polopravdám, namátkou o údajně nízké pracovní mobilitě v Česku, o tom, že všechny dluhy jsou špatné nebo že bohatství z akciových trhů propadá do běžné ekonomiky jaksi automaticky, se ovšem budeme věnovat v budoucnosti.
Mýtus č. 1: Předválečné Československo bylo ekonomicky vyspělé podobně jako Západ
- První měsíc za 40 Kč, poté za 179 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
