Komentář Víta Hradila: Ekonomie nespravedlnosti a kdo za ni může

Málokterá profese se cítí oprávněna určovat, co je spravedlivé. Kněží spravedlnost přenechávají vyšší moci, soudci ji pokorně chápou jako nestrannou aplikaci právních norem a ekonomové ji neřeší vůbec, protože ji nelze vyčíslit ani zakreslit do grafu. Naproti tomu politici mají pro spravedlnost šestý smysl a i před letošními evropskými volbami ji ve veřejném prostoru dávkují lopatou.

Část politiků vidí nespravedlnost v českých mzdách a jala se ji i trestat – na plakátech za ni nekompromisně rozdává červené karty. Není ovšem zřejmé, koho vlastně za nepoměr mezi českými a západními mzdami posílají ze hřiště. Jsou to podniky, Evropská unie, nebo snad samotní zaměstnanci? Odpověď nabízí jiná česká politická strana, rudá právě jako ony karty. Podle ní za nízké mzdy může chybná hospodářská politika posledních 30 let. Přitom na ekonomické mapě Evropy je ještě dnes jasně patrná jizva bývalé železné opony, která zřetelně rozděluje kontinent na vysoko- a nízkopříjmové části. Ještě v roce 1950 dosahovala ekonomická úroveň Československa 94 procent té rakouské. Do konce experimentu s rudým hospodářstvím v roce 1989 stačila spadnout až na 54 procent a nyní se pomalu škrábe zpátky. Fotbalovou hantýrkou se jednalo o likvidační zákrok a je s podivem, že sám jeho strůjce se pohoršuje nad důsledky.