Co dělat, až to praskne? Svět je závislý na levných penězích. Všebublinu nafoukly centrální banky

Proroků věštících hlubokou krizi přibývá. Někteří ji předpovídají už řadu let, ona ale pořád nepřichází. Poukazují na nafouklé bubliny od akciových trhů po studentské půjčky, ale ty pořád ne a ne prasknout. Možná je vysvětlení jednoduché. Celý svět žije v jedné velké, centrálními bankami neustále dofukované bublině. Dobrá zpráva je, že zřejmě ještě nějaký čas nesplaskne, horší už je, že o to větší to bude rána, až se tak stane.

Pokud chce člověk rozklíčovat, co se dnes v ekonomice děje, a připravit se na budoucnost, měl by sledovat, kam tečou peníze. A právě neoddělitelný vztah mezi tokem peněz a ekonomickými bublinami je hlavním motivem nově vydané knihy Ekonomické bubliny. Ekonom Dominik Stroukal vypráví příběh o tom, jak se v minulosti skutečnými vládci namísto králů stali centrální bankéři, jak za to králové i poddaní na konci často zaplatili a jak se lidé nepoučili a vše se začíná opakovat.

Když v roce 2008 udeřila krize, centrální banky reagovaly snižováním úrokových sazeb. Časem se dostaly až na nulu. Banka si tak mohla u centrální banky půjčit peníze prakticky zdarma. Ty pak tekly k domácnostem i firmám. Rozhýbaly se tím investice i spotřeba. Kdo by si nechtěl půjčit za tak mizivý úrok a kdo by za něj šetřil? Banky navíc nepotřebují peníze od střadatelů a nemají důvod nabízet jim zhodnocení úspor vyšším úrokem, když si mohou půjčit levněji od centrální banky, která je vytváří doslova z ničeho.

Centrální banky navíc začaly ve velkém skupovat i firemní dluhopisy. To snížilo jejich výnosy, firmám se zlevnilo financování. Peníze začaly téct i na akciové trhy. Ekonomika se odrazila ode dna a začala znovu růst. Stroukal ovšem nabízí hypotézu, že světová ekonomika se od skutečného dna nikdy neodrazila. Nikdy k němu neklesla. Hypoteční bublina se nevyfoukla, jen z ní ušel vzduch, který ovšem centrální banky právě přítokem nových peněz vytvořených z ničeho doplnily. To stejné platí pro akciový trh. Centrální banky nedovolily ekonomice, aby se dostala na dno a tím se odbouraly špatné investice.

Stroukalovu hypotézu podporuje vývoj burzovních indexů. Například Dow Jones se dnes pohybuje kolem 26 tisíc bodů. Maxima před krizí dosáhl v roce 2007, tehdy byl na necelých 14 tisících bodech. V roce 2009 se propadl na 6600 bodů. To znamená, že od této chvíle dodnes se už zečtyřnásobil.