Děti, kam se podíváš - vlčí, Husákovy, Babišovy, bez oběda...

S dětmi se roztrhl mediální pytel. Napřed jsem skřípaje zuby popatřil na jakýsi novinový titulek nevynalézavého novináře, v němž stálo cosi o Husákových vnucích. Bez mučení přiznám, že mi lezou krkem už Husákovy děti, protože je to nonsens. Jde o klasickou ukázku profláklé novinářské zkratky.

Malá odbočka: před lety se řešil případ dětí, které rodiče neposílali do školy a vychovávali je z pohledu společnosti spartánsky. Jak se jim říkalo? Správně – vlčí děti. Přitom neměly nic společného s osudem batolat, jež se kdysi v Indii ocitla bez rodičů a příbuzných a ujala se jich divá zvěř, vlci. Tyto děti neuměly mluvit, chodily po čtyřech, jedly bez pomoci rukou... Návrat do civilizace se nepovedl, zvyky získané v raném dětství byly silnější. No, dejme tomu, že se to opravdu stalo, historka je stará tak 50 či 60 let. Jenže novodobé "vlčí děti" byly normální, živené, spaly v postýlce, jen neměly ten komfort, který – jak se ukázalo a ukazuje – nutný není, aby si zachovaly lidské vlastnosti a žily v dospělosti plnohodnotný život. Podobně děti Husákovy. Že se komunistická vláda za jeho vedení snažila něco udělat s populací, nedává nikomu důvod nazývat po něm děti, notabene ne jeho.

Mě osobně se to dotýká – a to ne proto, že bych naletěl rodinné politice KSČ, ale proto, že se to vztahuje na moje děti. A ty věru nevznikly ani náhodou na základě přání strany a vlády. Prorodinnou politiku dělá kdejaká vláda ve světě a nevím o tom, že by se podle jejích představitelů pojmenovávala celá generace. Nedosti na tom, jenom dementní mozek může přijít s pojmenováním Husákovi vnuci. Máme snad čekat i Husákovy pravnuky? Uráží mě to. Dětí je málo a nebude na důchody. Další obehraná písnička, kterou slyším většinu života. Nově ji začal hrát a zpívat Babiš, myšlenka však jeho není: kolik máš dětí, takový budeš mít důchod. Opět urážlivá zkratka. Mít či nemít děti už dávno není jen zákonem zachování rodu.