Štěstí si za peníze (ne)koupíš aneb Co všechno přinese dávka pro všechny

Finsko najde recept, který vyřeší celosvětový nárůst nezaměstnanosti. Kromě toho dokáže dát lidem svobodu, kterou budou moci využít k tvůrčí činnosti, aby si založili vlastní podnikání nebo našli práci, která je bude skutečně uspokojovat. Případně, aby si doplnili vzdělání či kvalifikaci. V neposlední řadě pak nahradí dosavadní složitý sociální systém něčím jednodušším.

To všechno se čekalo od zavedení tzv. nepodmíněného příjmu, experimentu, kdy dva tisíce náhodně vybraných nezaměstnaných ve Finsku pobíralo v letech 2017 a 2018 automatickou dávku ve výši 560 eur. Experiment měl trvat déle a měl zahrnout víc lidí, ale skončil kvůli finanční neudržitelnosti.

Poměrně vysoká očekávání politici, kteří jej prosadili, dokázali vysvětlit s ekonomickou logikou: za prvé, řada sociálních systémů včetně toho finského představuje pro příjemce dávek past. Protože za návrat do práce bývá nezaměstnaný "potrestán odebráním dávky", nemají nezaměstnaní skutečnou motivaci měnit svoji situaci. Naopak nepodmíněný příjem, který člověku zůstane bez ohledu na příjem z práce, jakoukoliv aktivitu podpoří.

První výsledky finského experimentu jsou pro všechny, kteří něco takového očekávali, nutným zklamáním. Co se týká pracovního úsilí těch, kteří dostávali základní příjem, tak to se nijak nelišilo od úsilí, které vyvinuli lidé, kteří dostávali klasickou podporu v nezaměstnanosti, případně jinou sociální dávku.

Jediným skutečným výsledkem (zatím jsou k dispozici výsledky za první rok experimentu, další výstupy se očekávají v průběhu letošního a příštího roku) je subjektivní pocit většího štěstí a lepšího zdraví. Možná se říká, že "štěstí si za prachy nekoupíš", finský experiment ale vyvrátil právě tuhle dlouhodobou pověru. Nic jiného. Aspoň prozatím.

Právo na dávku?

Oproti Finsku, kde experiment skončil koncem loňského roku, bude kanadská provincie Ontario rozdávat nepodmíněný příjem až do letošního března. Experiment, který vláda oznámila v roce 2017, se týká čtyř tisíc vybraných lidí z měst postižených vysokou nezaměstnaností. Peníze začaly příjemcům chodit v roce 2018 a celý projekt měl trvat tři roky. V polovině loňského roku ovšem nová vláda provincie oznámila ukončení programu – ukázal se být příliš finančně náročný. Opět.

Výsledky programu se teprve vyhodnocují, i tady se kromě těch, co mají nepodmíněný příjem, sleduje chování příjemců běžné sociální podpory. Jeden rozdíl tu však je. Kanadští příjemci nepodmíněné dávky se s předčasným ukončením programu nehodlají smířit a zažalovali vládu. Soud by měl v průběhu března posoudit, zda předčasné ukončení programu odpovídá kanadskému právu.

Na rozdíl od vlády, která argumentuje vysokými náklady, ti, kteří dávku podporují, tvrdí, že se výplata nepodmíněného příjmu na celkovém rozpočtu sociálního systému podílela pouze v míře 0,34 procenta.