Babiš není světec. Myslet si, že nikdy nezneužije střet zájmů, je slepá pohodlnost

Představte si, že dvacet let úspěšně budujete firmu. Během těch let mnohé obětujete, hlavně spoustu času, energie i mezilidských vztahů. K tomu, aby váš byznys neustále rostl, si občas pomůžete tvrdými lokty, sem tam vyberete zatáčku na hraně zákona. Jak expandujete, jste stále více odkázáni na dobré vztahy s vládnoucími politiky a cílevědomě pracujete na kontaktech v policejních kruzích. Stanete se klíčovým hráčem v národním měřítku, a to hned v několika oborech.

Pak už vás přestane bavit chodit s politiky na tenis a dojdete k poněkud neskromnému závěru, že jste to vy, kdo má nejlepší předpoklady řídit kromě firmy také celý stát. Uspět dokážete i na tomto poli. Co když vás ale političtí soupeři, kteří vás jinak nedokážou porazit, postaví před hotovou věc a prosadí zákon, podle něhož se musíte svého byznysu úplně zříct?

Ano, navenek se podřídíte. Je ale vůbec reálné, že byste opravdu pustili svůj byznys ze zřetele? Že odteď už nezavoláte žádnému z šéfů divize holdingu a neseřvete ho, proč mu někde utíkají peníze? Nebo nezavelíte, že tuhle a tuhle firmu chcete přikoupit, protože to dává v holdingu smysl? S tím se sotva smíříte. V duchu si řeknete "sorry jako" a využijete maximum toho, co vám zákony dovolují, abyste si nad firmami uchovali kontrolu. Papírově svěříte jejich správu svým nejvěrnějším a nejspolehlivějším lidem a dozorem pověříte manželku.