Ať právo na informace méně zatěžuje malé obce

S právem na informace se potýkají úřady a instituce v celé republice. Není divu, jde o velmi silné občanské právo, chráněné Listinou základních práv a svobod. Navíc je ale zvláštní v tom, že úřad nejen že nesmí občanovi v něčem bránit, jako například u svobody projevu, vlastnictví nebo pohybu, ale musí jeho žádostem aktivně vyhovět, tedy jaksi pracovat. Panuje proto obava před přílišnou zátěží úřadů menších obcí, která však není namístě. Zvlášť když se teď zákon může ve dvou oblastech změnit v jejich prospěch.

Panuje mylná domněnka, že pro úřady, hlavně ty v menších obcích, je nejhorší metlou zatěžování od kverulantů, kteří obecní úřad šikanují jednou žádostí o informace za druhou. Ve skutečnosti ale notný díl zátěže způsobuje něco jiného. Představme si starostu malé obce, který žádost odmítne s takovým odůvodněním, které laicky umí napsat. Nadřízený orgán by mu měl pomoci věc posoudit, dobře argumentovat a definitivně rozseknout. Namísto toho si ale často ulehčuje práci a hledá jakoukoliv formální chybičku v odmítavém rozhodnutí starosty, jen aby mu věc mohl vrátit.

Převzít odpovědnost by měli nadřízení
Je to pro něj méně práce než s podrobnou argumentací vyjádřit jasný právní názor (buď souhlasný, nebo ne), kterým by se pak starosta mohl řídit (ať už ve prospěch nebo neprospěch žadatele). Nadřízený orgán se taky snaží vyhnout tomu, že kdyby potvrdil starostův názor, právě on (a nikoliv starosta) by se pak soudil s případným tvrdohlavým žadatelem. A tak raději vše hodí zpátky na hlavu chudákovi starostovi a nechá na něm někdy i dost odbornou argumentaci, opírající se o rozsáhlou znalost judikatury.